Člověk, Země, Slunce
Teprve vleže, v trávě, pod šumícím stromem, s nádherně modrou oblohou nad hlavou si člověk uvědomí úžasnou sílu a majestát přírody.
Rozhrne rukou stébla trávy, každé jinak ohřáté od slunce, dotkne se půdy a ucítí obrovskou, živou hmotu pod sebou a kolem sebe, dotkne se matky Země.
Nastaví tvář větru, pohybu neviditelného vzduchu, zadívá se do hluboké modravé dálky a nechá se oslnit prudkými paprsky světla, které pronikly mezi listy stromu. Slunce, rozsévač světla a tepla.
Bez nich bychom nebyli nic. Nebyli bychom vůbec. A přesto se od nich sami izolujeme betonovými stěnami a pruhy asfaltu. Naštěstí stačí málo - vyjít ven, sednout si do trávy a nedělat nic. Na chvíli se vrátit a jen tak být. S nimi.
Komentáře: vstup do diskuze
Kategorie článku: duše
Navigace:
- Předchozí - Jakub Hron Metánovský: Nedorozumění s rozumem
- Další - Neal Stephenson: Velké U
Informace
Kontakt
- wu@wuwej.net
- Mastodon: @wuwej
Google search
Kategorie
- architektura
- citáty
- deník
- doprava
- duše
- ekonomie
- filozofie
- historie
- hudba
- knihy
- komiksy
- kultura
- labužník
- mastodon
- média
- nože
- o blogu
- od čtenáře
- odkazy
- politika
- počítače
- praktické
- produktivita
- příroda
- recyčlánky
- sociologie
- telefony
- tvorba
- výběr z blogu
- výběr z knih
- výzkumy
- věda
- čaj
- čeština
- školství
Archiv
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.