Na základní i střední škole jsem psaní čtenářského deníku nesnášel. Hrozně mi vadilo vypisování děje, hlavních postav a pokusy o rozbory díla, obzvlášť když jsem si většinu knih pamatoval. Jenže pár let poté (kdy už mě nikdo k zapisování přečteného nenutil) jsem zjistil, že se v záplavě titulů přestávam orientovat a nejsem schopen vzpomenout si na jméno knihy, o autorech nemluvě.

Začal jsem si tedy do jednoduche databáze v Psionu 3a poznamenávat autora a jméno knihy spolu s tématem, kterého se kniha týkala - psychologie, duchovno, věda, počítače. Za nějaký čas to bylo málo a přidal jsem stručné hodnocení - jestli se mi kniha líbila, byla průměrná, dobrá, nebo podprůměrná. To už mi ale Psion přestával vyhovovat, špatně se na něm psalo a vyhledávalo a seznam knih byl poměrně rozsáhlý. Nadešel čas konverze do tabulkového procesoru. Hlavní výhodou byla možnost editace na počítači a jednoduché přenášení mezi počítačem doma, na koleji a ve škole.

Brzy nato jsem přidal do tabulky sloupec se stručným obsahem knihy a další problém byl na světě - delší popis se v tabulce může buď oříznout (není vidět celý) nebo změní velikost řádku. Začal jsem tedy vyhledávat a zkoušet nejrůznější programy pro správu domácí knihovny. Pečlivě jsem testoval asi 15 různých produktů, ale žádný mi nevyhovoval - buď měl chyby a byl nestabilní, měl časové omezení nebo uchovával zbytečně moc údajů.

Nu, co naplat. Musel jsem si program vytvořit. Zvolil jsem jeden z databázových systémů, databázi knih šlo "naklikat" opravdu rychle, včetně formulářů pro rozumnou editaci dat, obrázky se daly vkládat přes schránku, pěkné. Fungovalo to dlouho, několik let. Až do chvíle, kdy jsem se rozhodl přejít na alternativy, fungující i pod Linuxem. To jsem tvrdě narazil; export dat, především obrázků, byl velmi obtížný, nakonec se ale podařil. Měl jsem data, teď co s nimi? Stále jsem byl přesvědčený, že použiji databázový server, třeba mySQL, a k němu si naprogramuji interface. Začal jsem psát webové stránky, ale přišlo rozčarování - zabralo by to příliš mnoho času, víc než jsem tomu chtěl věnovat. Další nápad byl samostatný program v Javě, jako interface. Také jsem začal, ale i tato varianta vysoce přesahovala mé časové představy...

Nakonec, možná trochu překvapivě, přišlo řešení - jmenuje se XML. Napsal jsem krátký program pro export všech dat do XML souborů, obrázky uložil na disk a vytvořil "indexátor". XSL šablony, které překládají XML do HTML a díky kterým si zápisky zobrazím ve většině webových prohlížečů, to už byla záležitost pár hodin. Soubory můžu přenášet libovolně a formátovací možnosti jsou více než dostačující. Do svého XML formátu jsem totiž začlenil značnou část XHTML, takže v popisu knih mohu pohodlně používat odkazy, obrázky, odrážkové seznamy, citace atd.

Jenom se děsím okamžiku, kdy mi XML přestane stačit :). Jaké máte zkušenosti vy, píšete si čtenářský deník? A jak?