Minulý srpen jsem na základě pořízených fotek napsal článek o jepicích (jsou mnohem větší, než jsem si myslel) a o bejlomorce bukové. Také jsem si zazálohoval pátou část tweetů z roku 2022.

Protože na mastodonu lítal hashtag #ukazcoctes, zkusil jsem zase seznam rozečtených knih, tentokrát pod názvem Paralelní vesmíry. Kromě největších ležáků mám většinu dočtenou (a jednu odloženou), takže ta paralelnost evidentně není na škodu.

Ve zbytku času už jsem jenom četl. Knihy studijní:

• Gender před tabulí Lucie Jarkovské pěkně ukázal, jak moc jsou genderové stereotypy silné a jak k jejich reprodukci přispívá i styl výuky.
• Knihy, které jsem nenapsal George Steinera byly sice mimořádně erudované, ale jaksi… nakonec asi nevadí, že je nenapsal.
• Manifest menopauzy Jen Gunterové je další kniha známé gynekoložky, tentokrát na téma přechodu. Probírá všechna fakta i předsudky, řeší pojmenování – a také je naštvaná.
• Souhrn toho, jak se popasovat s informačním zmatkem, argumentací i přesvědčováním je Pořádek v hlavě Martina Poliačika a Lindy Lančové.
• Kniha Vincent van Gogh Dietera Beaujeana ukazuje, jak mimořádný to byl umělec a jak intenzivně žil a tvořil.

Z beletrie jsem si dal

• Pozpátku, čtvrtý díl knižního zpracování Červeného trpaslíka. Stejně jako všechy předchozí, jedná se o nápadité poskládání zápletek do nového celku a dobrou zábavu.
• Velký zážitek, alespoň z první poloviny, byl román Kéž tonu v radosti Jeana Giona. Odlehlé samoty na pláních jako by očekávaly příchod někoho, kdo je dokáže změnit, rozbít ledy a vrátit radost.
• A dvojdílný Bakly – Hledání smrti a V objetí smrti je opět neutuchající řežba, i když už trochu za hranicí uvěřitelnosti.

V komiksech jsem sáhl po druhém pokračování příhod vezíra Iznouguda. Jsou pořád zábavné, i když místy dost šílené. Zato Koplova Morgana a Morgavsa, pokračování Duchovládnice, si stále drží vysoký standard kresby i zápletek. A ještě jeden vizuální román, resp. novela – Penografovo zpracování Vianova Rozruchu v Andénách.

Z poezie byla úžasná sbírka Václava Hraběte Blues. Také Jiří Žáček skládá stále výborné básně, četl jsem sbírku Život je krásný. Jen maďarského modernistu Endrého Adyho jsem měl spíš pro doplnění informací.

Na závěr fotohaiku Chrám vědění a kresba Samuraj, kterou přetiskuji i sem:

(březen 2023, A4, uhel)

(úvodní obrázek DALL-E, „Create charcoal drawing of the book made of newspaper articles, widescreen format. “)