Kandys jsem si v pražské superprodejně suchých plodů a podobných specialit koupil ze zvědavosti. Takové krásné, veliké krystaly - a jedlé.
Jsou jemně sladké, subjektivně mnohem méně než když si dáte kostku cukru, proto jsem si myslel, že se jedná o nějaký jiný sacharid než je sacharóza. Na sáčku složení nebylo; na internetu jsem našel text nařízení (EHS) č. 1785/81, pro jehož článek 17 se cit.:
„'cukrem kandys' rozumí cukr, který
a) se skládá z velkých krystalů alespoň 5 mm dlouhých, získaných chlazením a pomalou krystalizací dostatečně koncentrovaného cukerného roztoku a
b) obsahuje nejméně 96 % hmotnostních sacharózy v sušině, stanovených polarimetrickou metodou.“
Takže je to úplně obyčejný cukr, pouze v obřích krystalech.
Proč je tedy méně sladký? Právě proto, že je to jeden krystal a ne hromada krystalků malých. Z fyziky víme, že čím větší povrch, tím lepší rozpouštění (větší prostor pro útoky rozpouštědla), a tady si to můžeme vyzkoušet prakticky.
Ještě jedna zajímavost na mě vypadla z internetu. Kandys je cukrkandl, známý ze starších knížek a vyprávění.
