Mám rád průřezy tvorbou básníků - těch, o jejichž díle nevím nic. Snadno se tak dozvím, jestli se na některou sbírku mám blíže podívat, nebo raději ne. Zároveň můžu sledovat, jak se v autorově tvorbě odrážely události z jeho života, kulturní vlivy... Je to zajímavé.

Výbor "Vápno z pýlu motýlův" zahrnuje ukázky ze všech vydaných sbírek a proto ukázky také tak rozdělím.

Ze hřbitovního kvítí (1858)

Ponuré hřbitovní příběhy; i kdyby výbor neobsahoval poctu pěvci Erbenovi, dal by se zdroj inspirace - Erbenova kytice - rozpoznat. Ukázka ze strany 9:

Černý vůz se padlým sněhem
kolotavě plouží,
kolo vrzá, v stálém pláči
dál a dál se krouží.

Na pokrývce ovetšelé
věnec z myrty leží,
od věnce pak bílá stuha
letmo s vozem běží.
(...)

Ach ano, písně kosmické, kdo by je neznal ze školy. Jak lvové jsme bili o mříže asi všichni. Jsou tam ale i jiné básně, plné nadšení a optimistického pohledu ke hvězdám a planetám (str. 85, báseň XXXIII):

Již vyznám se ze všech hříchů svých,
rád dívky že za pas beru,
a miluju-li já k smrti rád,
že ještě se raděj peru.

Vím, vím, že je krásným celibát,
též humanistův ctím víru,
již myšlénkou čistou pracují
ku "věčnému" v lidstvu míru.

Však mateřské Slunce prajinak
náš osud kdys upravilo
a Zem mezi Marsa, Venuši
tak doprostřed postavilo.

A marno je všechno kázání
a marna je všechna práce,
nám hvězdami provždy souzeno
ach! milovat se a prát se.

Z Nerudových básní pochází i další známá věta o národu z kvádrů (str. 82, báseň XXVI):

(...)
Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru:
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

Balady a romance (1883), Prosté motivy (1888)

Ukázka nebude, jednak proto, že ve výboru bylo zahrnuto jen pár básní, jednak že Romanci o Karlu IV. a Buškovi z Velhartic zná určitě každý.

Ani prosté motivy Prostých motivů, jaro léto, podzim, zima, mě příliš nezaujaly.

Zpěvy páteční (1896)

Páteční jakožto umístěné na Velký pátek, předzvěst vzkříšení. Vzkříšení českého národa; burcující verše. Ukázku z básně Jen dál! přidávám především kvůli další proslulé větě (str. 119):

(...)
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,
den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje - jen dál, jen dál!
(...)

Shrnutí závěrem - na přebalu si pochvalují, jak „robustně kritický, ale i lyrický duch Jana Nerudy, očištěný od nánosů plytkého liberalismu a nesnášenlivého vlastenectví, jež odvál čas“ potvrzuje, že patří mezi velikány. Myslím, že Nerudův liberalismus i apel na češství je nedílná součást, že bez jejich pochopení sbírky pro čtenáře ztrácejí na síle a možná i smyslu. Ze studijních důvodů je rozhodně dobré básně znát, ale pro osvěžení k nim chodit nebudu. Odkazy:

• Životopisy v Literárním doupěti
• Heslo Jan Neruda ve Wikipedii