Wu: To mě taky ne, ale napadla mě jiná metoda. Předpokládejme, že plné balení má určitou hmotnost. Předpokládejme, že výrobce nelže, když na obalu uvádí tuto hmotnost v toleranci e (e-tolerance je dána nějakým předpisem, který snad lze někde najít). Máme-li doma kuchyňské váhy, můžeme se pokusit výrobcovo tvrzení ověřit. Upozorňuji, že vážíme celé balení (netto!, bratru 100 nebo 200 gramů), takže takovou hmotnost už zaregistrují i kuchyňské váhy s dostatečnou přesností. Předpokládejme dále, že granule jsou homogenní (nutno promíchat, rozdrobený prášek klesá ke dnu, redukuje volný prostor mezi granulemi, čímž zvyšuje koncentraci účinné látky v objemové jednotce a ovlivňuje výši hromádky granulátu na vrchovaté lžičce). Uchopme čajovou lžičku do pravé ruky (leváci do levé) a přemístěme jí postupně celý obsah balení do jiné nádoby, počítajíce přitom, kolikrát jsme nabrali. Počet nabrání si zapíšeme do protokolu o pozorování. Tento proces lze několikrát opakovat (nejlépe tolikrát, aby nakonec skončil celý obsah v původní nádobě) a počet vrchovatých lžiček zprůměrovat. Daným průměrným počtem lžiček vydělíme hmotnost balení a určíme tak, kolik granulátu se vejde na jednu čajovou lžičku. A pak už jen bereme a vychutnáváme...
Tato metoda, nenáročná na použité pomůcky, má ovšem také své mouchy. Pokud je na žádané množství třeba celý počet lžiček, je to OK. Pokud ne, je nutno příslušně upravit objem kapaliny (lze spočítat i z hlavy a kdyby ne, každý slušný počítač má kalkulačku). Doporučuje se mít k dispozici několik lžiček o stejném objemu, protože dítka jsou hravá a zašantročí-li unikátní nástroj (např. poslední stříbrnou lžičku po babičce), musíme podstoupit celý kalibrační proces znovu a nedej Manitou, abychom k tomu měli jen načaté balení.
Omlouvám se za dlouhý tlach, ale nedalo mi to (široký úsměv #3).
~