"Vezmi si tu generaci 17. listopadu. Vždyť to byly většinou děti z komunistických rodin, jinak by se na ty školy nedostaly. Ale ty děti pochopily, o co jde. Neříkám, že revoluci vybojovaly, ale rozhodně ji nastartovaly. Tu jejich výzvu Děkujeme, odejděte! podepsaly desetitisíce lidí, což mi přijde fantastický. Mám ostatně dojem, že se nejen mladí lidé, ale i společnost jako celek z tý kocoviny porevolučního vývoje probírá. Teď jsem byl třeba recitovat v Rakovníku -- zastavili jsme se předtím na panáka v jedný hospodě, která je součástí sportovního areálu, kde je bazén, a město ho chce zrušit. Barman nám přistrčil k podpisu petici proti tomu zrušení, kterou už podepsalo několik set lidí. A to je ohromný. Mao Ce-tung kdysi řekl: "Lidi se můžou osvobodit jenom zdola, shora je možné je jen ujařmit." Nikdy jsem nebyl historickej pesimista, ale teď už je vidět reálně, že lidi berou "vládu věcí svých" do svých rukou. K čemuž chci ovšem podotknout, že když slyším Kubišový Modlitbu dnes, tak se mi dělají osypky. Jo, a dej tam taky prosím tě, že mi vadí, když Kubišová jí psy."
Ivan Magor Jirous v roce 1999. Jenže dnes jsme o deset let dál, a Stát, jak se zdá, se personifikoval. A vůbec. Je to všechno na posrání, ale jen se neposrat, jak napsal Ivan Diviš.
~