paní Sayersová bývá nazývána královskou následnicí zmiňované Agáthy, ale jinak se zabývala anglickou literaturou, resp. její teorií. A na jejích dílech je to vidět. Někdy jsou detektivky s okouzlujícím lordem Petrem Wimseyem (och má dávná láska hned vedle Ťio Taje :o)) tak teoetické, až to práská dveřmi. A ve chvíli, kdy se do těch příběhů našroubovala sama, už si řeší spíš vlastní problémy než co jiného, ale s čistým svědomím mohu pro chvíle oddechu doporučit "Vražda potřebuje reklamu" (ta je asi vůbec nejlepší) a pak Vražda žádá metodu (velmi svižná prvotina), Nepříjemnost v klubu Belona a výbor povídek "Dobrodružný život milovníka starých tisků".
Co se týče milovaného soudce Ti, doporučuju úplně všechno. Pan van Gulik dlouhá léta žil v Číně a napsal několik knih o historii období Ming. Dokonce monografii o kamenech na roztírání tuše. A náměty bral převážně právě ze starých lidových pověstí o soudci Ti, jenž je skutečnou historickou osobou z devátého století (reálie však pocházejí právě z doby Ming, kdy příběhy získaly písemnou podobu). Kromě toho je ale van gulik opravdu vynikající vypravěč a je lahoda to číst.
A Noira zmiňovala bratra Cadfaela, takže mi to nedá a přidám, že Ellis Pettersová léta zkoumala středověkou historii jednoho městečka a bratra Cadfaela pak do tohoto města a období umístila. Proto i tady jsou skvělé reálie. Kromě toho ale paní Petersová psala detektivky ze současnosti (rodina Felsova) a velmi rozvernou (čti romantickou, veselou a silně nepravděpodobnou) sérii detektivek z vykopávek ve starém Egyptě. (A někde jsem dokonce četla, že zmiňovaná dáma znala dobře i českou literaturu, protože ji překládala do angličtiny.)
sry za dlouhý a jistě vyčerpávající (pro čtenáře) koment, ale detektivky jsou můj velký úlet :o)) A když trpím nespavostí, nemám na nějakou vážnou literaturu většinou nervy :o)
~