Zajímavá úvaha, taky mě už něco podobného napadlo.
Jestliže budu obrušovat svoje Ego a vztahovat k sobě čím dál tím méně věcí, budu pasivnější a pasivnější... Umíte si představit planetu plnou pasivních lidí, kteří nic nevyžadují, nic nepotřebují, nic nemilují, jenom prostě jsou? Mě to teda docela děsí.
Když budu naopak vztahovat všechno k sobě a vnímat každou věc jako svoji součást, tak se budu automaticky snažit tyto svoje součásti vyvažovat, aby vznikl harmonický celek. Vzhledem k tomu, jaké jsou věci, které nemůžu ovlivnit, teoreticky nemůže dojít k efektu spojených nádob a život bude stále zajímavý ;) Má to ale i temnou stránku, protože perfekcionisti budou mít neustálou depresi a někteří lidé mohou mít pocit, že to je příliš mnoho zodpovědnosti na jednoho člověka.
Podle mého pozorování má člověk možnost ovlivnit díky sociálním sítím dost věcí, víc než si myslí, ať už bude Ego potlačovat nebo posilovat. Vždy tu bude někdo, kdo na základě jeho akcí něco udělá, něco si pomyslí atd. Základní charakteristikou živých organismů je, že interagují se svým okolím a tedy i mezi sebou. Není za takových podmínek "nevztahování věci k sobě samému" čirou ignorací důsledků vlastních činů?
Možná jsem to trochu překombinovala, přecejen nejsem nejstarší, ale zajímal by mě názor Wu.
~