Alena Rašková: Interpretace postavy Josefa Švejka v kontextu české i zahraniční literární vědy

To je parádní objev (ta antologie), díky!
~

Zapátrala jsem po tom Durychově textu - a ejhle - zjistila jsem, že ho v roce 2014 Luboš Merhaut zařadil do své antologie Čtení o Jaroslavu Haškovi, Ohledávání 1919?1948.
Dostupné tady:

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&ved=2ahUKEwj0v5i1_47sAhWtRxUIHa1HBusQFjADegQIAhAB&url=http%3A%2F%2Fhellichovka.cz%2Fwp-content%2Fuploads%2F2015%2F07%2Fcteni-o-jaroslavu-haskovi.pdf&usg=AOvVaw37jlz5oo2kk-UBmOg9NLDT

Esejí o Haškovi a jeho Švejkovi je tam mnoho, od autorů věhlasných i takových, o jejichž existenci jsem nic netušila. Ještě jsem to celé nepřelouskala. Z toho, co jsem zatím zvládla, mě nejvíc ťalo převyprávění Haškova portrétu, jak ho viděl E. A. Longen, z pera F.X. Šaldy:
"Neobyčejně klidně a jasně vypravuje Longen Haškův život, pokud jej s ním prožíval nebo pokud byl o něm informován od jiných spolehlivých svědků. Jak vypadá Hašek v  tomto střízlivém, denním osvětlení? Podivně děsivě, podivně hrozivě. To není dobrácký piják a  strůjce neškodných šprýmů a  žertů; to je naopak zloboh, ve svých chvílích vzteklý, pominutý pes, který ohrožuje přítele nepřítele a před nímž se můžeš spasit jen útěkem."
Je tam toho na dokreslení víc.
~

jm: Já to samozřejmě taky netušil, takže jsem to poznat nemohl, a proto jsem rád, že jsi to sem napsal. Díky!
~

Díky za tip na práci. Zatím jsem si ji jen proběhl.

Nebude to mít slečna Rašková lehké se stárnoucími amatérskými švejkology, jako jsem já.

Hned jsem pátral, jestli tam má krásné úvahy Emanuela Frynty a jeho interpretaci Švejka jakožto etnicky českého městského folklóru v multietnické Praze a Rakousku-Uhersku vůbec. Vůbec jsem tam p. Fryntu nenašel, nejspíš o něm neví.

Strašlivé je ale zjištění, že cituje několikrát Jaroslava Durycha. Mj. cituje Durychovo hodnocení, že "apoštolským dílem pro celý svět".

:-))))

Ale podle všeho ona - chudák - vůbec netuší, že p. Durych Švejka šíleně nenáviděl, protože Švejk ztělesňoval pro něj to nejpokleslejší v nové době, která ukončila staré dobré časy monarchie. Když p. Durych opěvuje Švejka jako "apoštolské dílo", tak ona vůbec netuší, že to všechno je psáno v krajní ironii a s hlubokou nenávistí a ve skutečnosti pro Durycha byla popularita Švejka projev apokalypsy a dekadence!

Se divím, že jí to ten prof. Papoušek, jako vedoucí diplomové práce, neřekl.
~

Do téhle debaty neumím nijak přispět, takže zůstanu stranou :).
~

sax
Máte pravdu, je to neřešitelný problém.
Spiklenecky vlastní jen Čechům... možná. Ale nevychovává k němu každá velká byrokracie? Státní moloch, velké korporace, těm všem se nedá čelit jinak než s švekovským postojem.

Díky za odkazovaný text, velmi erudovaný a přitom stále čitelný, budu se k němu vracet. Čtenář je partner, dílo dotváří a aktualizuje, proto některé knihy nestárnou. Dodává ale především kontext či hodnocení, kostra je autorova - proto je jeho váha menší. To ovšem neznamená, že je postradatelný; bez čtenáře není čtení a bez čtení není ani psaní.

A.P.
ad 1 - díky za potvrzení!
ad 2 - no jo, vlastně. V němčině se ta rozdvojenost úplně smaže. Ještě že Švejk je tak silný element, že přežije i takové ochuzení.
~

Jeste bych rad upozornil na profesionalni literarne- toreticky (a tedy i narocnejsi) text z dnesniho Argumentu:
http://casopisargument.cz/?p=31561
Tyka se nejen "cteni Svejka", ale je vseobecny a vysoce aktualni.
Motto clanku by mohlo byt takove:
"Řečeno prostě: jestli se do té doby myslelo, že text „končil“ u autora a jemu i „patřil“, nyní je proveden „coming-out“ role čtenářovy: zatímco autor „tvoří“, čtenář s ním aktivně spolupracuje; autor jen „nahazuje“, čtenář si domýšlí, volně interpretuje, a takto, ve vzájemném, vyrovnaném dialogu (a spolupráci) vlastně dílo permanentně oživuje a čte vždy „znovu nanovo“."
~