Byla jsem na tenhle Tvůj článek moc zvědavá, tak jsem se na něj hned vrhla.
Na úvod bych ráda poznamenala, že i já sama jsem na škále stupnice nadšení o jeden schůdek nížeji než Ty, Wu, protože se přiznám, že v určitých okamžicích je mi ten živnostník z Nošovic zoufale málo, a tuze moc bych si přála, aby to jakýsi pel a grácii v sobě mělo. A v tomto bodu se přesně dostávám k JM a jeho nula bodov před obrazy v galerii... Ale jinak, když čtu JM a jeho námitky, uvědomuji si, že já jsem prachsakra podprůměrně vzdělaný amatér :-) .... Musela jsem si polovinu jeho kontextů pracně vygooglit,,,
Na druhou stranu, vždy, když skončím u podobných úvah, jaké jsem se dopustila v úvodu, vzpomenu si, jak jedna moje kamarádka, velká milovnice vytříbené literatury, před pár roky zoufale štkala a tloukla hlavou o zeď, že její 14 leté pachole odmítá číst cokoli jiného než komiksy, a že je dokonce považuje za jedinou dostatečnou literaturu... I zastříhala jsem tehdy ušima, a dotyčné dorostence jsem k vánocům nadělila, s velkým osobním sebezapřením!!!! :-) , několik svazků Shakespeareových románů převedených do manga podoby /-Ó hrůzo!!!, Já, která tak nesnáším mangu!!! / Asi po třech měsících za mnou do hnízda kamarádka přišla s blaženým výrazem na tváři, že dcerunka chce, aby jí vypůjčila nějakého Shakespearea, protože jí ta manga tak uchvátila, že se nutně potřebuje dozvědět, jestli ten Richard třetí byl fakt takovej hajzl, a jak to vlastně s tou Julií Kapuletovou teda bylo....
Nu, a dnes to ďouče, baj oko 21 jar staré hltá kvalitní literatůru jak o život. Protože zjistila, že to není "ó hrůzo, popsaný stránky", ale že se tam může ukrývat spousta neuvěřitelně zajímavých a důležitých příběhů ze života...
A ještě k té cílovce... Připadá mi geniální, že tímto způsobem se člověk /potažmo farář/ může začít bavit s partičkou omladiny, či tatíků někde v hospodě. A říkám to i proto, že sama mám jednoho kamaráda, který to tak podobně dělává.
Když za pubošema s malým pívem a zmačkanou krabkou cigaret přijdeš a budeš jim vykládat že:..... " ó kdysi kdesi, dávno tomu, převeliký ten a ten...." - po několika málo minutách se Ti buď vysmějí, zadupou tě do země nebo tě přestanou vnímat. Ale když s tím malým pivem sedíš vedle nich u stolu, a kdesi v kontextu věci začneš..... "a to si představ, že byl jeden takovej týpek, a von to byl děsnej borec. Von to fakt neměl lehký, a dost lidí mu házelo klacky pod nohy. Ale vobčas ho některý začali poslouchat, a najednou si říkaj, kurňa, dyk ten chlap řiká zajímavý věci, ta tak šli za ním....A já vo něm celkem rád čtu." - nezřídka se stane, že vážně někdo nastraží uši a zaposlouchá se o čem je vlastně řeč.
~