K těm knížkám už asi moc nezjistím, jen si matně vybavuji, co vyprávěla babička, a té se už nezeptám. Pokud se mi to s něčím nemíchá dohromady, tak bez řádně vyplněné a potvrzené pracovní knížky byl člověk de facto tulák, cikán, individuum podezřelé a nesměl být už nikde zaměstnán, čehož firmy ruče využívali k vydírání dělníků: nebudeš poslušný, vyhodíme tě, ale pracovní knížku ti nedáme. Nebo dáme, ale napíšeme tam, že jsi flink a neschopný a už tě pak nikde nezaměstnají. Bylo to vlastně něco jako dnešní zápočťák, jen mnohem přísnější.
A co se té výpovědi do domovské obce za delikt týče, tak tím deliktem mohla být i potulka, čili pobyt v obci bez práce. V kombinaci s těmi pracovními knížkami to umožňovalo poměrně efektivně řídit, kde kam smí a kde musí být, pokud chce mít alespoň nějaká práva.
S tím vojenským "bráněním" hranic je to také zajímavé, například se bojovalo s Polskem o Těšínsko, o čemž se dnes už moc neučí. Velel tomu tehdy nějaký plk. Šnejdárek a kdyby nás Západ nezastavil, tak došli až do Varšavy. Nakonec se udělal plebiscit (referendum) a nakreslili hranice. S Maďarskem byl zase problém, že Slovensko jednak bylo pro Maďary něco jako pro nás Sudety (tady také kořenil osud republiky v r. 38) a jednak tehdy v Maďarsku byla tzv. republika rad, čili de facto sověty, a s tím měla ČSR jako pevná součást Západu problém. Plus jsme se navíc báli návratu Habsburků, protože Karel I. utekl právě do Maďarska a měl tam celkem silnou pozici.
~