Pavel Kohout: Katyně

Hanka: mám to zhruba taky nějak tak; tenkrát na mě zapůsobila - a teď taky.


Tribun: nejenom že to vědět nechceme, my to ani vědět nesmíme. Jo, to by k totalitě pasovalo.

A.P.: jak to popisujete, tak to silné téma rozhodně je. O katech nemám vůbec žádný přehled, ani Katyni bych nečetl, kdyby mi ji spolubydlící na koleji nevnutil.
(Asi o to víc na mě zapůsobila.)
~

Jinak mě spíš zaujal příběh kata Mydláře, i když v podání Josefa Svátka asi není úplně historicky věrný a navíc literárně ne tak rafinovaný. Ale nepřistupuje ke katovi apriori jako k úchylné zrůdě, kterou prostě jějí práce baví a proto ji dělá. Ale jako k člověku, který se (ne vlastní vinou) ocitl na jedné z nejnižších pozic společnosti, ze které mu společnost navíc nedovolí se vymanit. Musí svou práci vykonávat, protože mu to společnost přikazuje, ale zároveň ho ta samá společnost odsuzuje a straní se ho. Přestože on vlastně snímá vinu (nebo abych se vyjádřil více dobově, tak "hřích") ze společnosti a bere ji na sebe. Což mi připadá jako dost silné téma. Osobnější, a proto silnější než věčně politický Kohout.

Bohužel literárně (asi) nezpracován, zato bohatěji historicky doložen, je Karel Huss (https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Huss), který už měl více štěstí než Jan Mydlář, protože přece jen už byla lepší doba. A zajímavé je, že i přes to se ke kontaktu s ním spíše snížili tzv. lepší lidé (Goethe, Metternich) než spodina, přestože podle některých by to mělo být naopak.
~

Jak jsou tam ty zkratky TAVORA a REPOTA (nebo jak to bylo), napadlo mě, že by mohlo docela fungovat, kdyby k nim nebyl žádný výklad. K totalitě by se to docela hodilo: víme, že tu něco je, ale nevíme co to je ani to vědět nechceme.

P.S. Předpokládám, že to to asi nenapsal ten ekonom?
~

Koukám, že si to budu muset přečíst znovu. Četla jsem to tak před 20 lety a pamatuju se, že to na mě tenkrát dost zapůsobilo.
~