No, Wu, já zase měl tím svým komentářem na mysli, že se tak podle mě ty boží mlýny vysvětlit nedají, protože se s nimi v reálném životě člověk nesetká. Ovšem přiznávám, že jen podle mé zkušenosti.
Nejen, že znám dost lidí, kteří by si zasloužili být už dávno rozemletí na tatarák (zapomeňme na chvíli, že ten se má správně škrábat), ale i ve svém celkem běžném životě jsem vypozoroval, že být hodný a laskavý je pěkně na hovno.
Když se mile usmívám (nebo aspoň nějaký náznak toho) a jednám s lidmi laskavě, akorát pak pořád po mně někdo něco chce. Když se tvářím jako Jehova, co má zanícené hemoroidy, a každého, kdo se ke mně přiblíží, místo pozdravu pošlu tam, kde ty hemoroidy bývají, tak mám klid. Ne že zrovna to by byl korelát životního štěstí, ale furt lepší než pořád dělat něco pro někoho jiného.
~