Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2016-10-31 23:27:09
AP: v tomhle pohledu je kniha vlastně optimistická, protože přes všechna traumata a navyklé hry jsou obě matky mentálně v pořádku. Zřejmě to nebude ten nejčastější scénář :(
SV: no jo, opravdu dělalo - protože jsem udělal zásadní chybu a přečetl si nejdřív jejich medailonky na záložkách, všechny najednou. Takže najednou čtyři jména, ke každé věk, povolání, vzdělání, podobu, zaměření, děti. Samostatně v pohodě, najednou se mi to beznadějně pomíchalo :)
~
2016-10-31 11:37:13
"Už jen zapamatovat si na začátku všechny čtyři najednou mi dělalo potíže"
tofakt? 8 - ) chlapi to majú v tej hlave asi naozaj nejak inak poskladané ;-)
~
2016-10-31 11:35:26
...milá knižka to vyzerá byť ;-)
~
2016-10-31 11:34:48
hm AP, to znie smutne.....
jediné čo sa s tým dá robiť, je prestať vnímať matku tak, ako sme ju vnímali v detstve, a začať ju vnímať ako pacienta.....je to setsakra ťažké, ale dá sa to.....
~
2016-10-30 13:18:10
No, ženská námětem, to myslím ne. Já se taky v posledních letech morálně užírám tím, že bych svou stále více dementní (berte jako diagnózu, ne nadávku) matku nebýt nějakých morálních imperativů nejradši umlátil téměř kdykoli ji vidím. A že jeden z důvodů je ten, že si ji pamatuji jinou, a další ten, že vím, že tohle mě čeká taky.
Ženský je spíš ten závěr. Tenhle stav bohužel happy end mít nemůže. V tomto ohledu může být opravdu všechno jen horší. Ať se člověk snaží sebevíc. A ten jediný konec, který z toho vede ven, má do happy endu taky dost daleko.
~