Opet jsem si vzpomenul na slova historika nabozenstvi Mircea Eliadeho: Zadny duchovni system nebyl vyklucen mecem, nybrz podlehl v souboji lepsi duchovni nabidce. (to je samozrejme parafraze).
Odmitat tak moderni spiritualitu nelze, podobne jako se nelze vracet ke starym systemum. Buhdismus, krestnastvi a dalsi sice nepodlehly, stale ziji, ale nejsem si jist, zda- li jsou pro cloveka zapadniho kulturniho vzoru prijatelne. Tedy prijmout je samozrejme muze, ale za cenu vydedeni, ostrakizace, ci vylouceni. Ale muze se samozrejme stat, ze ve vylouceni pociti nektery clovek ten pravy smysl...ovsem to uz neni ta ideologie, ktera stala na pocatku, ale moderni mutant stareho sjednocujiciho systemu (coz dotycny pripusti opravdu malokdy).
Vemte si namatkou nejakou banalni knihu z historie, treba Cervantesova Don Quiota. Sednete si, celou ji opisete a vydate pod stejnym nazvem...v zadnem pripade se vam nepodari napsat knihu stejnou jako tehdy, pujde o uplne novum, take zcela nove chapane. S ideologiemi a duchovnimi smery je to to same: nelze ve sve dusi napsat ten samy pribeh, jaky byl psan tehdy.
Za sebe mohu tedy rici, ze silu moderni spirituality vitam, jen je treba rozlisit, zda- li jde o opravdu moderni zalezitost, anebo kopii originalu.
To co jsem napsal, neni zadna recenze na mistrem Wu anoncovany tisk, ten jsem necetl.
~