Kahlil Gibran: Prorok

fialka: hladovějící dobro bys podrbala za ušima? Už chápu, že Gibranovi rozumíš :)

sax: co se týče duchovní cesty i obratu k realitě to vidíme asi stejně, i když to tak nevypadá. Čím abstraktnější pojem, tím bezobsažnější je, a metafyzika, to už je úplně vzdálené. Obrat k realitě a úsměv nad přemítáním nad takovými pojmy.
Ale čas od času si s nimi hraju a žongluju - a tak mi vadí, když jsou někde ohnuté příliš.

Nu, nechme dobro dobrem a věnujme se dobrým činům :).
~

sax: já to s Oshem mám také tak, ostatně jeho kniha byla možná vůbec první co jsem z duchovna četl a mám k němu pozitivní přístup doteď. Byť už se mi nečte tak dobře...
Proroka si určitě za pár let přečtu znovu, až budu zase o pár kroků dál - třeba pak budu rozumět lépe.
K abstraktnímu pojmu: nevím, jeslti je myslitelný pojem bez obrazu, ale i kdyby nebyl, pořád to neznamená, že ten myšlený obraz bude schopen hladovění. Když řeknu "dobro", vybavíte si dobrého člověka, nebo spíš dobrý čin? A může dobrý čin hladovět?

André Pulgar: tu transkripci jsem ut také viděl a také se mi zamlouvá - jenže na tomto vydání je Kahlil Gibran a tak mi nezbývalo, než to opsat.

fialka: no rozhodně by byl srozumitelnější - a o rozškatulkování se lidi postarají tak jako tak :).

vera: se vším souhlasím, když mluvíme o hladu a žízni duše, možná dokonce "dobré duše", tak nevidím problém :)
~

Kdysi jsem tuto knihu dostal od jednoho arabského kamaráda na koleji, tehdy ještě s transkripcí Chalíl Džibrán. Nevím, co na tom bylo špatného.
~

Ano, abstraktní pojem nejen že by neměl mít pocity, on žádné pocity nemá. Jestliže je tam vidíš, mluvíš o něčem jiném. Abstraktní pojem si ani nemůže nic představovat. Ani nemůže konat. Nemůže ani strádat tím, že nemůže konat.

Takže patrně mluvíš o duši nebo člověku, nebo o lidstvu. Nebo třeba o božstvu jménem Dobro. Ti všichni by takoví být mohli... Gibran ale napsal "dobro".
Je to báseň, má právo na zkratku, obraznost, cokoliv... ale v tomhle je nesrozumitelná.
~

Narážím na nesrozumitelnost té fráze, toho obratu.
Hladoví člověk, a jeho dobro se vytrácí a je nahrazeno tím, co není zlo.
Dobro je abstraktní pojem, nemůže hladovět; co to hladovění dobra znamená?
Po čem dobro hladoví, že se stane ne-dobrem? Čím strádá?
~

lojzo: to se mi stává taky :)

sax: díky za erudovaný komentář! A také za odkaz na obrázky - ty se mi líbí víc než text :) (odkaz jsem upravil).
Analogie se Siddhártou mě nenapadla, to spíš Osho, také západně promlouvající mystik.
Ale vlastně nikdy mi Prorok nepřipadal jako skrytý zdroj poznání - takže spíše opravdu Gibran, básník.

vera: dobře, to dává smysl. A co je pak ten hlad a žízeň dobra? A to pití z mrtvých vod? Příliš básnický obrat :)

fialka: ale jo, to že vyjmenuje, kdy jsou dobří, ale že když takoví nejsou, pořád to není zlo, to je jasné poselství. No a když tedy vlastně nikdy nejsme zlí... jak mohl hned na začátku říct, že zlo je dobro mučené hladem? :)
~

Spravne jmeni je Khalil (kchalil), Kahlil je anglicka transkripce, ktera by se na ceskem vydani nemela objevit. Gibran byl take pomerne sikovny mysticky malir.
Prorok byl hodne popularni za komunistu a cetly ho typy, co mely rady Exuperyho. Ja proti nemu moc rici nemohu, protoze se mi nepodarilo ho docist. Gibran je "zapadne vypravejici sufi", jako uvod do orientalni mystyky urcite dobry, ale jako prava studnice, dle meho nedostacujici, mozna muze byt az zavadejici, pokud ovsem nevezmete Gibrana jako svebytneho autora vlastniho "uceni", pak je vse v poradku a Gibran je Gibran. Napada mne paralela s Hesseho Siddharthou, ten mi ale prijde v porovnani s Poutnikem zodpovednejsi, ci jak to nazvat. Samozrejme diky za pripominku.
~

Pravdupovediac, mňa nepresvedčili ani tie prvé citáty. Evidentne nie som cieľová skupina. ;-)
~