No, přiznám se, že mi to trvalo mnoho let, než jsem se naučila téhle zásadě.
A jistě je Ti jasné, že u mě, v hnízdě, je to dvojnásob prekérní situace, když se na tebe horem dolem valí hromady knih, které křičí "Přečti si mě!" .....
Naučila jsem se odkládat knížky až ve chvíli, kdy mi došlo, že ta pomyslná hromádka u které mám cedulku: "tohle si přečtu jednou až..." , je už tak vysoká, že bych musela být nejspíše Eliana Makropulos, abych se tím stihla prokousat.
Dnes jsem vzádadě dospěla do fáze, kdy dávám knize cca 20-30 stránek na to aby mě chytila. Pokud se ještě na 20 stránce musím nutit, abych pokračovala v četbě, odhazuji dotyčnou knihu v dál, s pocitem, že tahle, byť i byla sebe lepší, se prostě nenarodila pro mě... A fakt odkládám i věci, nad kterými lidé kolem mě plesají. Jeden příklad za všechny. Po pár stránkách jsem odhodila Stoletého staříka, protože jsem prostě zjistila, že tenle druh humoru a vidění světa mi fakt není blízký....
Takže asi tak :-)
~