Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2015-12-21 00:41:10
Ano, to je jasné. Celé tohle povídání je o tom, že když organismus to knitání přestane zvládat, začne signalizovat nutnost změny. A pak k té změně dojde. Dobrovolně nebo nedobrovolně.
(A nebo to může zvládat a nic se nestane, tedy se ani neobjeví psychosomatické obtíže.)
~
2015-12-17 08:39:23
Bohužel se nemoc může stát sociálně nebo rodinně zcela likvidační. Všehomír to určitě myslel dobře, ale dnes se tyto úmysly někdy obtížně aplikují. Já sama bych se ráda nervově zhroutila, ale když vyhodnotím přínos a zápory, hlavně pro syna, radši pěkně dále "svěže" kmitám.
~
2015-12-17 01:29:49
Já si myslím, že to vidíte správně. Právě proto, že ta změna životního stylu je často obtížná až nemožná, si ji vynutí až nemoc.
(Nebo nevynutí ani ona - i takové příklady v knize popisuje.)
~
2015-12-16 10:55:29
U celostního přístupu a jeho požadavcích na změnu životního stylu mi někdy není jasné, jak to má třeba ta samoživitelka udělat (ano, nemusela si toho pána brát, ale když vidím zpětně svůj život, kdy jsem v naprosto strašlivém psychickém nastavení volila špatně z blbé a ještě blbější varianty...). Nebo co se všeobecnými požadavky na vyšší produktivitu práce při snižování počtu zaměstnanců.
Jinak pochopitelně s myšlenkovým základem nemohu nesouhlasit.
~