Eugene Monick: Falos - Posvátný obraz mužství

Já zase přemýšlel, jestli jsem neodpověděl příliš příkře...
Lidská mysl a duše má moc vrstev. Za pár dní tu budu psát o knize Král, Válečník, Kouzelník, Milovník, která je jen o (mužských) archetypech, v ní je to docela patrné, protože ty archetypální obrazy, i jejich pokažené verze, všichni dobře známe.
~

Dlouho jsem nad Tvojí odpovědí přemýšlela a nakonec musím uznat, že máš pravdu. Narazila jsem na výrok, že když člověk pochopí sám sebe, pochopí i celý vesmír... Tak jsou možná úvahy v těhle typech knih velmi přínosné.
~

Myslím, že se míjíme; archetypy jsou společné obrazy, ne převlečená zvířecí podstata, o redukci na sexuální pudy tu také nejde (i když to tak Monick popisuje - jde o sílu a princip pronikání).
Cítit se člověkem samozřejmě, to je lidství, lidskost, humanita - ale mužská nebo ženská podstata tím přece nezmizí.
~

To je těžké. V podstatě si myslím, že je to tak, že v nás všech je zároveň vedle lidského ducha ukryto původní zvíře, ze kterého jsme vzešli a spousta řečí o podvědomých archetypech jsou jen výmluvy, které mají tuhle část lidské podstaty popsat trochu vzletněji a obléci ji do hezkého hávu.
Takové věci jako Hovory s vagínou podle mě nikomu nepomůžou a popisy, jak erekce ovlivňuje kde co, taky ne. Takové knížky z nás všech dělají hlupáky a náš vnitřní svět ponižují na sbírku pohlavních pudů. Tak nějak bych řekla, že člověk je něco víc.
Lepší, než se cítit Mužem nebo Ženou je cítit se Člověkem. (Je to jen můj osobní názor, nechci se dotknout někoho, kdo má jiný).
~