Vítězslav Nezval: Básně 2

André Pulgar: já se na srovnání těším zrovna tak, není nad to konfrontovat svůj pohled s někým dalším.
Bias mi vždy připadalo jako nějaká věc, střední rod...
~

Tak to se, pane Wu, moc těším na Vaši reportáž o oné Seifertově trinitě. Až ji napíšete, vrazím Vám tam do komentářů zase své staré zápisky o tomtéž. Teď sem ještě ne, protože jednak by to bylo ještě více OT než je u mě obvyklé, jednak by se jednalo o předčasné ovlivňování testovaného subjektu, které by mohlo vést k percepční bias (nevím, jakého je bias rodu).
:o)
~

André Pulgar: pěkné zápisky, a nesoulad vysvětlují jednoznačně.
(A hned jak se ke knize dostanu, znovu se na Pět minut za městem, na část Divoké husy, podívám.)

Chrpy a města budou tedy zážitek.
(Ze svých starých zápisků mám zkušenost, že se od současného pohledu liší jen velmi výjimečně. Člověk se mění méně, než si sám myslí...)

Ohledně Seiferta mám ostudné mezery, myslím že jsem zatím nečetl žádnou sbírku - ale už mám v zásobníku připravené Jablko z klína / Ruce Venušiny / Jaro, sbohem.

Václav: nemůžu posuzovat, protože nemám srovnání, ale pokud jde o syrovost, rozhodně doporučuji Krchovského :) http://blog.wuwej.net/2013/06/03/j-h-krchovsky-basne-sebrane.html
~

Možná máte pravdu, Václave, já jsem jen amatér, který literaturu nikdy pořádně ani nestudoval, jen ho bavila. A posledních deset let na ni mám jen minimálně času, takže o ní vlastně vím houby.

Ale stejně mi připadá, že to, o čem píšete, se dá aplikovat jen na část jeho díla. A zase na druhou stranu, když budu toužit po syrové poezii, tak bych asi šel dál, ať už ke Gellnerovi, Hraběmu nebo třeba i Bondymu. Nebo, když to přeženu a zavleču do jiné dimenze, tak k Sex Pistols nebo Rammstein :o)

On prostě ... víte, já nejsem nijak politicky zaujatej, nevadilo by mi, že byl komunista (zvlášť někdy kdysi za 1. republiky - to byl kdekdo), mně vadí ten rektoskopismus v některých jeho sbírkách.

S tím antikvariátem - asi jo, já to jindy nezkoušel. Ale kde se tam tedy potom ta poezie bere? (Spoustu jsem jí tam koupil).
~

Díky, ale zrovna já jsem (a od začátku jsem byl) se svým komentářem nespokojen. Psal jsem ho totiž od boku, takže jsem se dopustil nepřesností, které vysvětlují právě náš nesoulad v názoru na Pět minut za městem. Dnes jsem si dal tu práci, že jsem našel staré zápisky (listopad 1996) a ejhle:

"Vítězslav Nezval: "Pět minut za městem". Ne, nic k tomu nebudu psát. Vždyť vlastně pořád píšu to samé. Snad jen - část Divoké husy - jedna z nejhezčích sbírek, jaké jsem kdy četl. Povadle podzimní a přitom tak hravé. Jako krystalky ledu, přes které je vidět smích."

"V. Nezval: básnická skladba "Z domoviny" - sračka, která se rýmuje"

"Začal jsem číst sbírku "Chrpy a města" od Nezvala. Zatím jsem přečetl první část, která je tvořená básní "Syn lidu"- pche, vzbouřenec, zejména v těch padesátejch letech, prase vypasený. A i kdybych na toto nehleděl - taková slova jako družstevnící, syn lidu, dílovedoucí a zejména některá spojení se do pezie příliš nehodí."

"Dál čtu "Chrpy a města", přečetl jsem asi dvě básně a dál už pokračovat prostě nemůžu. Družstevníci a traktory do lyrické poezie jednoduše nezapadají. A vůbec je tahle sbírka slabší než "Pět minut za městem", polibky jsou sladké jak kompoty a Nezval prostě neví, kdy přestat."

"Tak jsem se pokusil prodat do antikvariátu toho Nezvala a Nový zákon. Neúspěšně. Ani se nedivím."

Samozřejmě netvrdím, že to tak je, jen jsem to tak tehdy viděl. Každopádně z toho ale vyplývá, že "Pět minut za městem" to odneslo omylem, snad díky podobnosti názvu s těmi Chrpami. Inu, je to už dávno. A koneckonců, já jsem spíš seifertovec. Nejen, že i Seifert připadá morálnější (co si budem povídat, Nezval nebyl zrovna obdivuhodnej karakter), ale ... já nevím, připadá mi, že Nezval byl sice možná talentovanější, že sypal ty rýmy z rukávu, zatímco Seifert se na nich víc nadřel, ale zároveň u toho Seiferta jdou tak nějak víc z nitra nebo měl víc rozumu při výstupní kontrole ... ve výsledku mi přijde Seifert tak nějak opravdovější, niternější, kompaktnější. Nehledě k tomu, že Nezval ve své rozmařilosti ty verše občas sypal nejen z rukávu, ale třeba i z nohavice (asi teda třeba to "Z domoviny"). Kdyby neexistovalo "Město v slzách" a "Samá láska", byl by ten Seifert úplně beze smítka, ale i ty se dají přežít.

Roberta Davida jsem ještě nečetl. Sice ho mám doma už skoro 20 let, ale furt čeká, moc toho čeká.

Teda, jak tu listuju, to je vážně zajímavý, číst si svoje zápisky po tolika letech :o)
~

Takový komentář mě vždycky uvádí do vytržení (vážně); zasvěcený, dlouhý, s názorem a rozšiřující obzory. Díky!

Pět minut za městem jsem teď dočetl (ve výboru Básně 3) a líbila se mi, kompoty si nevybavuji, tak snad to nebyla ona - ale těžko říct, někdy sám sebe překvapím, co se mi zamlouvá a co ne.

Ale peru se s baladami Roberta Davida (tamtéž). Rýmy přesné, ale celé je to tak ... umělé :(.

Na Valerii se musím podívat. Přečetl jsem si pár zcela protikladných názorů na ČSFD a jsem vážně zvědavý.
~

A to mně absence rýmů zase tolik nevadí (asi to bude tím, že sám jsem na ně většinou rezignoval). Často mi připadá, že je lepší, když si báseň drží nějaký vlastní rytmus, než když se autor snaží narvat tam rým za každou cenu - to je mi pak nějak trapně i za něj. Ale je asi fakt, že když se z toho stane dogma, tak to také škrtí.

Nezvala jsem programově četl před nějakými 15-20 lety, v takové sérii od Československého spisovatele, která měla asi 35 dílů. Nečetl jsem samozřejmě všechno, pochopitelně jsem vynechal takové věci jako Stalina apod. nebo nějaká dramata, případně studie. Z těch "normálních" věcí mě ale strašně rozzuřil jeden díl, nevím to jistě, ale snad tam byly sbírky jako Pět minut za městem a Chrpy a města, nebo něco podobně celkem benigně znějícího. Ale nejen že to bylo angažované, ale ještě tam byly takové upocené verše jako že "polibky byly sladké jako kompoty". Ještě ten den jsem to odnesl zpátky do antikvariátu. Na rozdíl od jiného komentátora u jiné části nezvalologie jsem jsem tolik nepropadl Edisonovi, ale snad je to tím, že naše tehdejší češtinářka věnovala jeho rozboru 2 hodiny ... naopak nejraději mám asi takové to Absolutní hrobař a Podivuhodný kouzelník (nebo tak nějak se to jmenovalo) - to jsme pro změnu asi neprobírali vůbec. A nejvíc asi nesnáším Manon Lescaut - nikdy jsem nepochopil, proč je tak dlouhá báseň o někom, kdo se prostě chová jako kráva.

A nakonec jen upozorním na jednu věc, která vznikla na základě Nezvalovy předlohy, a která by se s trochou nadsázky dala označit za první komunistické porno:
http://www.youtube.com/watch?v=0PYK020jetA
~