David Deida: Cesta pravého muže

Takovým tyhle knihy nejsou určené a oni je nejspíš také nečtou.
Jinak k tomu není co dodat (doufám, že si opravdu nemyslíte, že to jsou rádoby inteligentní a pseudofilozofické bláboly).
~

Adél: Jsem rád, že článek pomohl, a ano, myslím si, že se mu bude líbit.
~

:) Ano, bezpochyby velmi úspěšná, to mohu potvrdit.
~

mile damy - prec jen, nekolik slov na zaver....
ne, ne, ja neplacu, ani nejsem nestastna ! Mam zivot bajecne vyreseny, dokonalou rovnovahu mezi rodinou, praci a idealniho muze, ktery je tez velmi stastny. Hodne lidi si dokonce mysli, ze jsem uspesna v zamestnani (ze ano Wu? ;-)]. Priznavam se fialko, necetla jsem knihu Daida, jen odkaz na ni v dile Sheryl Sandbergove http://www.dokoran.cz/index.php?Lean_In._Oprete_se_do_toho.&p=book.php&id=694, ktere ted vychazi i cesky v nakladatelstvi Dokoran. Ona prave upozornuje na sitovi stereotypu, ktere oviji a dusi kazdou zenu jdouci za svym poslanim. Jak pevna pavouci sit ! Ovsem kdyz jsme u tech pavouku, tam samicka po spareni samecka sezere, dokonce nekteri samecci ji dobrovolne skacou do ustni dutiny. Samicka takovemu hodnemu sezranemu pavoucimu tatinkovi pak vyprodukuje vice vajicek. A tak tam pani Sheryl s povzdecheme cituje Daidu, jako priklad nepochopeni zenskych tuzeb.
jeste jednou, omluva za ostra slova, ale obcas je treba internet nacechrat.Ja to tak nemyslela, mily pane Wu. Ale rozzlobil jste se, to se musi nechat !!
Ale jiz jsem potichu, jak mys.
Prala bych jen vsem zenam, aby byly tak spokojene jako ja, proto drzim palce krehkemu nesmelemu ceskemu feminismu, preopatrne rasicimu ve skrytu kulturniho vetvovi !
~

sthsth: Je pravda, že striktně z těch ukázek u Mr. Wu Vám těžko oponovat:-) Beru to podle toho, co si pod tím představuju já dle svého života; takže místo "nakupování" já si tam třeba vkládám "střílení", co baví mou ženu, apod.:-)

Ale i v tom textu samotném on aspoň uznává ženám realizaci nejen s rodinou, ale i s přáteli, což v sobě už v praxi je veliká hodnota, když má žena svůj okruh přátel, se kterými podniká, co ji baví. (Stejně velká hodnota je to i pro muže samozřejmě).
~

Tribun: asi jen rozdíl v definici pojmů, co? :)

jm: díky, myslím že to vidíš přesně. Kniha opravdu je návodná, je to příručka a co kapitola, to jedna rada. A mužům radí, že cesta popírání sebe sama není dobrá pro ně ani pro ženy.

vera: a upozornění, že každý má nějakou podstatu, a že není zdrávo se ji vzdávat. A ano, jde o skutečné chlapy (v dobrém smyslu).
~

sth: vidíte tam to, co vidět chcete, nástroj podpory útlaku žen a upírání jejich seberealizace. Což tahle kniha rozhodně není. Citovaný úryvek vás svádí k interpretaci, že Deida chce vrátit ženu k dětem a muže poslat do světa, a do jisté míry to chápu - krátká citace bez kontextu celé knihy ve spojení s tím, že situaci u nás vidíte jako špatnou.
(Tu mimochodem posoudit neumím, nemám na to dost informací a žádné příklady utlačovaných žen ze svého okolí.)

Deida mi nepřipadá reakce na feminismus, ale reakce na reakci na feminismus.

On bojovný feminismus vede ke dvěma důsledkům - řadě žen nevyhovuje, protože se cítí být ženami, mají blízko k vztahům, péči, potřebu lásky a sounáležitosti, a nechtějí být - co já vím - třeba manažerkami. A řada mužů se ve snaze vycházet vstříc, dávat ženě plnou kontrolu nad společným konáním, podrobuje, zjemňuje, a ztrácí tím její úctu. Oba dva pak vzájemné rozdíly snižují (ta zmíněná polarita), což má dopad i do jejich vztahu. Deida říká mužům, jak ženu respektovat, jak jí pomáhat být sama sebou, ale také jak nepotlačovat sebe samého. Jím zmiňovaná mužská podstata a ženská podstata je snadno vysvětlitelná různým hormonálním naladěním, a ačkoliv se nedá redukovat jen na lásku versus práci (nebo Mars a Venuši, nebo Lovce a Strážkyni ohně, atd.), jsou tyhle symboly celkem užitečné.

Tady se ale s bojem za feminismus lámete do otevřených dveří; nemyslím si, že by kdokoliv z komentátorů, a věřím že ani naprostá většina čtenářů, své ženy či partnerky nepodporoval nebo jim bránil v seberealizaci, ať už je jakákoliv.
~

Myslím, žes tu knihu velice pěkně představil.

Já bych se na to díval tak, že je to kniha návodná. A u návodné knihy bych soudil dle výsledku, jestli toho mužského čtenáře posune dobrým směrem; méně už podle toho, jestli každá věta obstojí přísné kritice.

Podle toho, co o tom píšeš, tak si nemyslím, že by to vedlo ke škodě žen, když se mužský čtenář tím zkusí řídit. Já z toho chápu jednak to, že i muž by měl občas něco doma rozhodnout podle svého - což si myslím, že žena spíš přivítá, když nebude muset všechno řešit sama. Podobně tam vidím tu výzvu dát ženě svobodu (což neznamená dovolit, ale hlavně umožnit = postarat se o děti), aby měla čas opravdu jen pro sebe a vyzkoušela si, co jí těší.
~

No vidíš, já na tvém místě bych to řekl přesně naopak: vytrácí se duchovno a zůstává duch. V ideálním případě zdravý duch, vlastní bratr zdravého těla.
~

fialka: díky za doplnění, ano, přesně tak kniha vyznívá.
(a kostatování, že emancipace rozdíly spíš stírá než zvýrazňuje je trefné)
~

Tribun: já postupně z té spousty duchovních směrů identifikuji věci, které mají univerzální platnost, rady jak žít, co dělat a co nedělat. A jak postupně odpadá metafyzický balast, zjišťuji, že se mé chápání "duchovna" posouvá někam mezi duševní zralost a univerzální moudrost. Čímž se duch z duchovna poněkud vytrácí :).
~

sthsth: použiji Vaše velmi inspirativní formulace, myslím že mým suchým komentářům dodají potřebnou šťávu... Tedy:

No ne, co je tohle za blábol?
Na knihu nereagujete vůbec, a na to, co jsem já o knize napsal, jen stěží. Kde je řeč o seberealizaci, kde je řeč o tom, že ženě stačí čokoláda a nakupování? Kde zaznělo, že nemá nést zodpovědnost? A z čeho proboha vyvozujete, že snad doporučuje aby žena zapomněla na své touhy, přání a sny o úspěchu?
Tak slabé porozumění psanému textu, to jste mě tedy zklamala, paní sth!

Mno, a teď vážně - vůbec nemluvíte o knize, ale o něčem, co si pod takovýmito knihami představujete, bojujete proti projekci mužského šovinismu. Ten ovšem v Deidově knize není ani náhodou. Deida vychází z tantry a mluví o polaritě, o vnímání, myšlení a hodnotách, které jsou bližší ženám a které jsou bližší mužům. O tom, jak tomu porozumět. Odívá to do vznešeného hávu duchovna, ale cíl - dosáhnout seberealizace - tam rozhodně je. Nikomu nic nenařizuje. Upozorňuje ale, že polarita existuje, že je důležitá pro život i pro vztah, a že její potlačování vede do slepé uličky.

Úsměvné je, jak svou reakcí onu polaritu potvrzujetem, jak se ukazuje celostní způsob myšlení, bližší ženám. Probíráte celé téma, přelévá se vám do něj zmíněná projekce, přimícháte Zemana, který s článkem nesouvisí ani za mák (ale s tématem vztahů ano), dáváte příklady ze svého okolí, vše najednou. Článek byl jen odrazový můstek.
Nu a já to pěkně z druhého pólu, mužsky, zanalyzuju, vysvětlím vám co je špatně, čímž prohloubím odpor a tak pěkně dokola. V partnerském vztahu je to typický stereotyp nepochopení, to naštěstí :) není náš případ.
~

Nechci to rovnou odsoudit jako bláboly, tak řeknu, že jsem vůči takovým knihám skeptický. Nemám nic proti mužské spiritualitě, vadí mi spiritualita - či spíše spiritualismus - obecně. Nemohu se zbavit dojmu, že to je přístup ve stylu když si nevím se životem rady, zracionalizuji si to jako duchovní hlubinu, abych sám se sebou vydržel. Ale třeba je to jen o tom natrefit na ten správný text.
~