Nefunkční otec. Tohle je docela klíčovej postřeh, zdá se mi. Samozřejmě v osobní rovině je vlastní otec vždycky důležitej (a je to vždycky ten hlavní problém), každopádně řekl bych, že je to záležitost celospolečenská a hlavně otec je vždycky prvé řadě Otec. Je to symbol, archetyp. I pro to dítě je vlastní otec mnohem víc, než taťka. Křesťané mají svoji otcovskou figuru (víme všichni v kom), většina ostatních náboženství taky. Roli Otce zajišťoval třeba král nebo nějakej vůdce. Potřebu Otce zneužívají totalitní diktátoři apod. Otec není jen vlastní otec, existuje i cosi jako kolektivní otec... Otec byl taky vždycky předobrazem Boha.
Řekl bych, že jeden z důvodů, proč je západní civilizace v hajzlu je to, že se vytratil právě ten otcovský vzor. Respektive ty skutečný otcovské vzory byly z nějakýho důvodu zadupány do země. Otec byl rozcupován na kousky - ale proč vlastně? Protože se neslučuje s moderní filozofií individualismu? Protože mít nad sebou otce znamená omezení vlastní svobody? Kdoví jak se to v tom kolektivním vědomí zamíchalo, že se tohle stalo.
Ve chvíli, kdy už se konečně objeví Otec, velmi brzy přichází deziluze. Aktuálně viz. třeba Barrack Obama. Ono vůbec ideálně je to vidět na politice, kde dnes už prostě nemůže přijít nikdo, koho by lidi mohli doopravdy respektovat a mít ho za vzor (takový člověk už může jen odejít a lidi budou truchlit - viz. Havel). Na Obamu všichni koukali jako na spasitele, dostal nobelovku za mír (další symbolika jak prase) a teď po pár letech jsou Američani strašně překvapený, že se vlastně nic nezměnilo a Obama nic nezachránil. V český politice pak žádná otcovská figura nepřežije déle, než půl volebního období.
Vlastně to, že otcové selhávají není ani tak chyba jejich, jako chyba toho, že selhává celospolečenský a kulturní Otec a nahradit ho akčním hrdinou se ukázuje taky jako ne zrovna funkční. A s tím odstavcem ze str. 21 se nedá nesouhlasit. Jak si "poskládat představu o svém vlastním já" je samozřejmě jádro pudla a pokud je ve společnosti rozmrdanej archetyp otce, jsou rozmrdaný lidi v ní, protože když si tak sami sebe skládáme, tak se je potřeba mít k čemu vztahovat a podle čeho stavět. Tady je prostě strašnej rozpor, lidi se bez Otce neobejdou, ale společnost jede na individualismus a tím pádem bylo asi potřeba postavu Otce nějak zničit, zdiskreditovat
A opět si na tomhle místě nemůžu nerýpnout (a už s tím musím bejt i otravnej), ale přesně tohohle faktu zneužívají lidé typu Lea Babauty a Davida Allena. To jsou totiž náhražky za Otce jako vyšitý. Timemanagement není jen o těch technikách, je to i to tom, že Babauta je Otec, je to Vzor, je to archetyp úspěšného člověka, který zvládá svůj život. Kdyby tam nebyla ta postava "moudrého postaršího chlapíka, kterej TO zvládnul a teď se rozhodl vás to naučit", tak to není zdaleka tak úspěšný. Jestli je to dobře nebo špatně, snažit se připodobnit svoje já chlápkovi z reklamy na šťastnej život, to ať už si každej posoudí sám. Ale chce to holt tyhle věci domejšlet do konce a když už to teda praktikuju, tak si alespoň uvědomovat, proč se mi ten timemanagement zdá tak strašně super.
No a pak je tu teda ta otázka, jestli je destrukce tý představy Otce průser anebo jednoduše znak toho, že se to celý někam hýbe (což ono se hýbe, o tom žádná). Ono totiž Otec existuje mimo jiné proto, aby ho bylo možno "zabít" (a pak se sám stát Otcem). Možná je společnost jen v přechodný fázi, kdy ničí starý vzory, aby mohlo přijít něco novýho...
~