Neil Gaiman: Američtí bohové

Aha! No tak tahle mě nenapadla vůbec :)
Díky za vysvětlení.
Rozumím a píšu si do úkolníčku. A pak o tom sem napíšu - jestli ještě budu vědět, jak se to dělá :).

~

Však nečti :).
A co myslíš tím, že si to mám přečíst za 20 let znovu? Napadá mě několik interpretací a nevím kterou si vybrat.
~

Od Silverberga jsem četl Umírat v nitru a byl jsem unešen: http://blog.wuwej.net/2009/05/04/robert-silverberg-umirat-v-nitru.html. Takže Když nás mýty opustily si rád přečtu také, díky za tip.
S tím Kristem máš pravdu, je to vlastně něco jako Superman a ten je zkrátka příliš dobrý :-)

S náročností na knihovnu bohužel nemůžu slíbit, že se polepším :).
~

jm: aha, tak u Tebe jsem tu recenzi četl :). Dobře že jsi se zpropagoval.
Ten rozdíl mezi státním a soukromým, myslíš, že platí univerzálně? Citát zní jako nějaký úřad typu FBI a tam věřím, že se práce v soukromém sektoru od státního moc neliší.
~

Na to, že nemám rád mytologii, se mi tahle knížka též líbila. (Tak se zde opět bezostyšně zpropaguju...)

Pro mě je tahle knížka zvláštní tím, že tam je jedna věta, která dost vykolejila můj pohled na svět. Od té doby mi leží stále v hlavě. Že totiž rozdíl mezi státním a soukromým je jenom hra pro trouby z ulice. Vypsal jsem si ji tehdy na blog:

"Táhlo mu na padesát. Po většinu pracovního života byl zaměstnán ve vládním úřadu, který měl místo jména jen iniciály, a to, zda skutečně před dvanácti lety opustil svůj pracovní poměr ve státním úřadu a našel si zaměstnání v soukromém sektoru, byla věc názoru. Někdy si myslel, že ano, někdy, že ne. Ale co, stejně jenom nějaký idiot z ulice opravdu věří, že je v tom rozdíl."

~

Jago: díky za tip, dříve nebo později na ni dojde.

Mordemy: člověče, Ty o něm mluvíš tak nadšeně, že jsem šel do knihovny a Parfém vyhrabal :).
~

Wu: Parfém teď čtu, jsem tak v polovině, takže ještě tak nemůžu úplně hodnotit, ale... no prostě je to Robbins no - nechápu, že jsem tohohle autora začal číst teprve před pár měsícema (teď už je u mě best of the best).

Jediné, co od Toma Robbinse zatím můžu hodnotit jsou Hubené nohy a všechno ostatní, který jsem četl před Parfémem. Ta kniha mě naprosto odrovnala a dala mi inspiraci na nevím-kolik věcí. Robbins je prostě geniální. Ty jeho knihy jsou sice na první pohled něco na způsob Zeměplochy nebo spíš Stopařova průvodce (žánrem a kvalitou), ale jakmile se děj rozjede, tak... no to se musí přečíst.
On jde totiž v těch knihách strašlivě do hloubky. A dělá to strašně nenápadně, že si toho člověk všimne až za nějakej čas. Zřejmě je to naschvál, aby ta filosofie stála na něčem "lehkým" (na humoru), ale ty jeho myšlenky jsou prostě úžasný a co se mě týče, naprosto s ním souzním. Sedal jsem k tej knize jako ke komedii, že to bude spíš něco na odlehčení a odcházel jsem s něčím typu "No kurva ty vole doprdele, ahahahha...!"
Jako ano, ono to je "na odlehčení", dá se to číst jen "pro tu srandu" (která je na nejvyšší úrovni), ale zároveň se z toho, o čem Robbins píše, dá vydolovat strašlivě moc.

Robbins je prostě tak dobrej, až se až divím, že není zakázanej :-)
~

Tribun: americké a popkulturní, to je dokonale výstižné. Ano, přesně takové to je, je to sonda do současné Ameriky. Imajiku zkusím, díky za tip.

Ant: tak snadné to není. V knize jde o uctívání, a toho se Buddhovi dostalo a dostává požehnaně. Mohamed nevím, ale Kristus? Jak už jsem psal Mordemymu, uctívání se mu určitě dostává také, krom toho někdy od 4. stojetí je součástí nejsvětější trojice a tedy trojjediného boha.

Martas72: doporučil bys od něj ještě něco? (Nikdykde jsem četl)
~

Mordemy: nad těmi dvěma výtečníky u Kulhánka jsem také přemýšlel. Ale pokud někdo vůbec kopíroval, tak Kulhánek - Noční klub vyšel 2002, Nikdykde knižně 1998, seriálová předloha už 1996.
Spolknutí moci církví dává smysl, ale měl to aspoň vysvětlit. Kristus je možná duch, ale masy věřících se stejně obracejí k nějakému zosobnění, a to se objevit mohlo.
Ale možná ho nepoužil z čistě pragmatických důvodů - kvůli nepřijatelnosti zlehčení křesťanství v americkém prostředí.
Parfém bláznivého tance mám v zásobníku, vážně je to tak dobré?
~

Výborná kniha, kdysi dávno první, kterou jsem od Gaimana četl. A podobně jako Wu, i mne bavilo při každém dalším a dalším čtení odhalovat skryté odkazy na tu či onu historii nebo mytologii :))
~

Četl jsem již kdysi a líbilo se, ale že bych byl nadšený, to zase ne. Přišlo mi to takové... Americké? Popkulturní? Jestli mohu něco doporučit, tak spíše Imajiku od Cliva Barkera (i když ani té se pár klišé nevyhnulo).
~

Tak tohle zní hodně luxusně. Přidávám na wish-list. Knížku, kde se starý bohové (a dokonce moje oblíbená Astaroth!) fackujou s "novejma bohama" si nemůžu nechat ujít.

Gaiman postavy a charaktery fakt umí (jen si říkám, jestli ty dva řezníky z Nikdykde okopíroval Gaiman od Kulhánka nebo Kulhánek od Gaimana; viz. Noční Klub a Wries a Van Vren).

Co se toho Krista týče, tak on je to v porovnání s těma starejma bohama hroznej šašek a strašlivě statická figurka. Ono je docela logický, že by neměl žádnou moc - protože co se týče starejch bohů, tak lidi jima žili, komunikovali s nima, měli s nima přímej vztah, ale Kristem nikdo nežije, v případě Krista lidi jen chodí do kostela a poslouchají faráře. Tam to pouto není. Mezi lidma a takovou Astaroth (nebo Odinem) nebyl žádnej prostředník (kněz), kterej by říkal, co takovýmu bohovi říct, aby se neurazil. Lidi ty starý bohy cejtili přímo. Proto jim (podle toho, jak to podal Gaiman) mohli předávat moc a oni se mohli zjevit jako avataři atd. Ale v případě Krista tím pádem ta moc zůstává v rukou církve a není schopná se přenýst na něj. Všechno to spolknou černoprdelníci. Kristus tedy v zásadě vlastně vůbec neexistuje, je to jen něco jako duch - haha :-)

Jinak co se týče námětu "staří bohové vs. noví" (ve vyšší rovině samozřejmě "návrat ke kořenům vs. moderní společnost" nebo taky "realita Přírody vs. iluze Moderní technický společnosti"), tak s tímhle hodně pracuje Tom Robbins (viz. jeho Hubené nohy a všechno ostatní a Parfém bláznivého tance), kterej se konkrétně do toho Krista naváží fakt pořád. Neodpustím si citaci z Parfému:

"Na západ by se pouštět neměl, protože země na západě ovládali Římané, s nimiž měl jeho národ neustálé potyčky; Římané byli navíc už nějakou dobu v područí jakéhosi vypůjčeného boha, který nezněl zrovna lákavě. Novodobí Římané tvrdili, že existuje pouze jeden bůh, což Alobarovi připadalo jako nesmyslné zjednodušení. Kromě toho se proslýchalo, že tohle semitské božstvo je žárlivé (ale na koho, když žádní jiní bohové nejsou?), pomstychtivé a vůbec popudlivé. Když jste tomu odpornému chlápkovi nechtěli sloužit, Římani vám vypálili dům. Když jste mu sloužit chtěli, začali vám říkat "křesťani" a mohli jste vypalovat domy jiným."
~