Jo.... a mimochodeeem ......
/ já ty mimochodníky fakt nepěstuju úmyslně, sorry :-) !! /
Úplně z jiného soudku! Teď jsem si vzpomněla na jednu věc. Ale nejsem si jistá, jestli se na ní teď dokážu rozvzpomenout správně.
Není to tak dávno, co nás v práci povinně protáhli jakýmsi komunikačním školením.... no... nevím, no.... Paní lektorka byla fakt vynikající a mluvila zajímavě. Ale co se mě osobně tejčí, neměla jsem příliš pocit, že bych si tam nějakou Ameriku objevila.. Pro dost lidí to asi objevné bylo.. ale já, se svojí hyperkomunikační náturou :-D)) jsem neměla pocit, že by mi řekli něco co jsem už někdy před tím neslyšela...
Nicméně.... ta věc, o které chci mluvit...
Tady to bylo dost zaměřené na komunikační situace na pracovišti... a jak se postavit ke šmodrchancům, když na tebe někdo vřeští, a jak se nenechat vytočit, atd, atd..... No, prostě klasika.... Na začátku paní lektorka také mluvila o asertivitě, a o přímé a nepřímé komunikaci a o metakomunikaci,... atd ..... No, a krom jiného tam právě někde padlo něco o zdrobnělinách....
Pokud si to dobře pamatuju, říkala dvě velmi zajímavé věci...
ad jedna /a to je zajímavé!!!/ že tohle je výrazné specifikum Čechů! Že jiné národy tohle moc nedělaj
ad dva - že v tomhle konkrétním typu příkladů, které ona nám tam dávala - ty zdrobněliny symbolizují defacto něco jako zbabělost, strach z odmítnutí, vlastní podcenění, nebo nedostatek sebevědomí.....
Měli jsme pak spoustu všelijakých příkladů ve větách. A měli jsme poznat, které ty věty jsou v pořádku, a které ne. A pokud ne, tak jsme je měli přeformulovat...
Ty které se týkaly těch zdrobnělin, byly věty tohoto typu:
--- neměl byste na mě malinkatou chvilenku?
--- můžu na vás mít prosbičku?
--- stala se mi taková drobná nehodička!
Všechno to bylo vlastně jakoby v pracovní rovině ....
No.. docela zajímavé, když si člověk uvědomoval, jak to přesně sedne a jak má ta ženská pravdu :-)
~