"Gregerie je půvabný skutek tryskající ze vzpomínky, na niž se nelze rozpomenout a jež by zůstala zapomenuta, kdyby dětský vláček projíždějící hlavou náhle nezměnil směr."
Opisuju z toho nejnovějšího, který leží pod Shakirou; ten tmavomodrý, s Miróem, leží na Albertim, a to bych se příliš začetl a myslel na slunce a neusnul. To tmavomodré je překrásné... Můj taťka umřel, když mi bylo patnáct, měsíc před šestnáctinami. Do manželství si přinesl kromě sebe i dvě knihy (ovšem byl to obrovský čtenář), Hakima a Knihy džunglí.
Když si ho najdeš na Databázi, tak z jeho tří románů se dá poměrně lehce sehnat Zázračný lékař, který vyšel v reprintu jako taková ta malá knížečka z Votobie (léta se válel - válí? v Levných knihách); Google na dotaz: antikvariát "Bílá a černá vdova" vyhodí řadu odkazů, kde tu knihu mají, od 85 do 2990 Kč; a na dotaz: antikvariát "torero" vyhodí rovněž řadu nabídek, od 40 korun, takže ano, všechny tři dají.
Z úvodu ke gregeriím ještě jednu pro mě důležitou myšlenku: "Můj zdánlivý přínos tkví v rozhodném příklonu ke zdánlivé všednosti, která je velice lidská a už v sobě nese ? ač ve velkém se jeví jako nicotná ? zárodečného pavouka podvědomí.
[...]
Surrealisté jdou cestou osvobozeného obrazu ještě dál. Jako příklad uvedu Péreta: „Nazývám tabákem to, co je ucho.“
Ve světle toho se zdá, že všechny věci mohou mít jakýkoli význam, jenomže ono je tomu tak, že mezi všemi významy, které by mohly mít, pouze jeden platí jako pravý a jeden jako paralelní hříčka.
Snad si někdo pomyslí, že je jedno, když řekneme, že tabák je marmeláda nebo játra nebo bicykl nebo ostatní významy slovníku, ale můžeme ho ujistit, že sem patří jedině ono vzdálené srovnání s „uchem“; ono je tajemstvím nejvyššího toreadorova úskoku, logikou věcí postavených na hlavu.
... Nemá-li věčnost nic společného s časem a dospívá-li se k ní jinou cestou, je tomu nejinak s realitou a nadrealitou.“
A odkaz na recenzi jejich nejnovějšího vydání:
http://www.advojka.cz/archiv/2006/1/co-vykrikuji-veci~