Makroekonomie (počítám, že tu ta knížka asi kritizuje) mi - jakožto laikovi - taky připadá divná. Na druhou stranu mi připadá - úplně stejně mlhavě a nejistě - že ten náš aktuální relativní blahobyt souvisí (nějak... :-) ) s tím, že poslední století se politika dělá podle též dle ekonomických doporučení.
Například si myslím, že protože se na školách přemýšlelo o mezinárodním obchodu, že prakticky v celé Evropě se zrušila cla (a dokonce i řada jiných omezení obchodu). Ve srovnání s předchozím stavem po celá staletí mi to připadá jako fantastický experiment. Dá se jistě o něm mluvit cynicky a ukazovat jen nevýhody, ale já nemůžu pominout, že to je příklad pozitivní akce, která byla navíc inteligentní a i ve výsledku přínosná.
Už jsem to tu možná psal: pokud jde o toho Keynese, jak se o něm teď v krizi mluvilo. Ne, že bych si přímo přečetl něco od něj, nejsem až takový extrémista. Ale díval jsem se na nějaký výcuc (už fakt nevim, jestli na wiki), a tam se mi zdálo, že on jistě byl radikální inženýr - ale nejsem si jistý, jestli to byl až takový slepý zastánce utrácení na dluh, jak se často prezentuje.
On psal v době, kdy státní transfery byly násobně menší než dnes. A ty růsty a poklesy v ekonomice prostě byly a my si těžko představíme opravdu živě, co to představalo pro praktický život. Dneska už samotný fakt, že půl HDP utrácí stabilním proudem stát, případně prostřednictvím úředníků, důchodců, nemocných a nezaměstaných, tak musí změnit strašně ekonomiku.
Druhá věc je, že mám dojem, že ten Keynes nepropagoval zadlužování až do bankrotu. Já jsem to vždy chápal tak, že on považoval za škodlivé příliš silné výkyvy v cyklu a říkal, že v recesi má vláda si půjčit a povzbudit, ale že v konjunktuře to má vláda zase přibrzdit (což si vysvětluju, že by měla snížit výdaje, zvýšit daně a dluhy poplatit). Tu druhou půlku ale nikdy nikdo neudělá.
~