Karel Čapek: Věc Makropulos

U Čapka je nesmrtelnost něco nepřirozeného, obtěžujícího, u Tolkiena je v případě elfů nesmrtelnost přirozená a jsou na ni velmi dobře adaptovaní. Tedy alespoň pokud žili ve Valinoru, ve Středozemi už ně tíha zla a traumatických vzpomínek doléhala docela silně. Asi největší problém elfů s nesmrtelností tkví v tom, že vytvářejí doživotní monogamní páry a v případě, že jeden z páru zahyne, stráví ten druhý "zbytek" života bez partnera.
~

bb: poslechni, je to chvilička. Unikátní nahrávka, jediný existující záznam hlasu Karla Čapka.
~

Zajímavý postřeh, ale nejsem si jistý, jestli je to opravdu tak - záleží na druhu divadla. Politická satira je mrtvá už za pár let, satira společenská vydrží stovky let.
~

Musím si to přečíst taky.

Ohledně stylu těch her se mi vybavuje poznámka, co jsem četl v záznamu rozhovoru, co vedli v exilu p. Urzidil s p. Peroutkou. Právě se bavili i o tom, jestli není divné, že p. Kafka je světově o tolik oblíbenější než p. Čapek, když doma to bylo tehdy ještě naopak. A padla tam poznámka, že svůj díl může mít to, že p. Čapek se proslavil ve své době mezinárodně hlavně jako divadelní autor a že prý - to říkali oba v tom dialogu - je známo, že drama stárne nejrychleji (samozřejmě čest výjimkám), potom poezie a nejvíce vydrží próza.
~

Mordemy: o důvod víc, abych se po té inscenaci podíval.
A Pozemšťan mě láká ještě podstatně víc! Jsem zvědavý, jak se to povedlo natočit, díky za tip.
~

zarox: hele, to by fakt mohlo být tím! :)
Ale vážně - u některých her jsem tenhle pocit neměl, třeba Shakespeare je překombinovaný, ale rozhodně ne lineární a předvídatelný.
Jestli se naskytne příležitost, na inscenaci se podívám a při čtení divadelních her budu mín na paměti, že text je jen malá část celku.
~

Předlohu jsem nečetl, ale viděl jsem divadelní hru s Janou Štěpánkovou v hlavní roli (http://www.csfd.cz/film/233150-vec-makropulos/) a její výkon mě fakt dostal. Byť ano, děj byl velmi předvídatelný a průhledný a bylo jasné, jak to skončí, tak myslím, že s tím se tak trochu od začátku počítá a ve výsledku o to vlastně ani tak moc nejde. Celé to slouží jako prostor k zamyšlení se nad otázkou "Co by z člověka, případně lidstva, udělala možnost žít věčně?".

Mně se divadelní podoba Věci Makropulos každopádně líbila velmi.

K tomuhle tématu mě ještě napadá film Pozemšťan (http://www.csfd.cz/film/235331-pozemstan/), kde je vyznění naopak pozitivní. Opět tu moc nejde o děj (všechno se odehrává v jedné místnosti, kde spolu diskutuje skupinka univerzitních profesorů), ale o zamyšlení se nad spoustou témat od náboženství až po vědecký pokrok.
~

Tribun: ten styl mi nevadí, myslm si, že to nebyla póza, že to byl upřímný humanismus a laskavost. Ale těžko jsem nesl jedinou nahrávku, pozdrav Thákurovi - to byl patos sám.
http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/mirove-poselstvi-karla-capka
(via http://rozanek.posterous.com/nahody-ukryte-v-krabicich-sloupek-pro-mediar)
~

Jestli to nebude tím, že hra je psaná pro divadlo a ne ke čtení :-). Podobný pocit lze získat z četby valné většiny divadelních her. Teprve inscenací na jevišti to dostane trochu jiný rozměr:-). Existuje například DVD se záznamem z tehdejšího Divadla S.K.Neumanna s Janou Štěpánkovou v hlavní roli, současné nastudování v Národním divadle také není k zahození...
~

Zajímavé srovnání v pojetí nesmrtelnosti mezi Čapkem a třeba Tolkienovými elfy.

Mně přišel Čapek jako autor vždy poněkud přeceňovaný. S myšlenkami problém nemám, ale ten jeho pateticko-humanisticky-laskavě rozplizlý styl mi vadí.
~