vy tu hodně řešíte ty písemnosti.... Ale mě zaujala /paradoxně/ daleko více ta "Long Now Foundation" jako taková... Pořád mě obecně nějak deptá, jak dřív lidi měli jednu postel, ve který se narodili a při troše štěstí v ní i umřeli v chalupě, kde vyrostli 2 generace před nimi, vařili v hrnci, ve kterým vařila jejich prabába a boty nosili, dokud je neprošlapali..... když je prochodili, švec jim dal novou podrážku a kráčelo se dál...
Jasně, asi to smrdí trochu staromilectvím, nemoderností a lezením na stromy..... ALE..... nějak mě prostě deptá tahle dnešní doba, kdy neustále všechno jen a jen spotřebováváme, kupujeme věci o kterých víme, že je za chvíli zas vyhodíme, protože se rozpadnou.... V krémě u vietnamců si kupuješ věci, který se rozpadaj už v momentě, kdy je neseš k pokladně.... a oni je s mávnutím ruky odhazujou do odpadu se slovy TO DOBLY, VEM JINY, LEPSI.... a podávaj ti novej stejně nefunkční načančanej rozpadající se šmejd ....
Ale to není jen záležitost asijských obchodníků, tam je to vyhnané do extrému, ale v podstatě se celá tahle společnost chová stejně - něco si koupím, al velmi záhy budu chtít něco co je NOVÝ A JEŠTĚ LEPŠÍ.... a to starý pošlu do kopru... takže je vlastně zbytečný, aby to starý a rychle dokoprujdoucí bylo dobrý a kvalitní......
Uffff.......
Strašně moc mě tyhle věci děsí a deptají!!
~