Robert Fulghum: Od začátku do konce

V tom se neshodneme, ale je jasné, že to je individuální.
Tak jako tak, Fulghumovi šanci určitě dej.
~

Já to beru z toho pohledu, že mnohem silnější dojmy jsou toho typu, když jsem musel řešit vytočenýho otce nějaký holčičky, kterou dítko omylem srazilo na hřišti apod. Z toho jsem byl vyklepanej a moc jsem nevěděl, co dělat správně. To beru jako těžší zkoušky.

Příjezd z porodnice byl hlubokej, ale pěknej.
~

jm: hm, to já se tedy v anketní otázce shoduji spíš s Fulghumem než s Tebou. Zodpovědnost a bezmoc, když dítě řve a nevíš proč, ani jak mu pomoct - a musíš to nějak zvládnout.
~

Úvaha o rituálech se mi líbí. Tak já tedy p. Fulghuma vyndám zpátky ze šanonu "nuda, vyřízeno", kam jsem si ho před lety zařadil, a dám mu ještě někdy šanci:-)

Ukázku nelze samozřejmě ponechat bez anketní odpovědi, jak si vlastně to přivezení potomka pamatuju. Je pravda, že zvláštní pocit to byl, že je to jen na nás. Ale jak jsme na to byli dva, tak jsem nepociťoval nějakou úzkost, ale spíš nějakou svobodu. Nejvíc asi to byl pocit nějaké emancipace, že jsem se zapojil k tomu, co mají všichni stejně. Což je asi blízko, co se píše v ukázce, to dospění. Akorát, že na dospělost bych měl přeci jen větší nároky, které nemám pocit, že dobře splňuju...
~

No jo vlastně :)
~

Tak pak napiš, jak se Ti kniha líbila.
Jo, přinesené dítě... to si člověk neumí představit. Přesně jak to Fulghum píše.
~

Tak jo, koupím si ji. :-)
Tím povídáním o přineseném dítěti z porodnice jsi mě dostal. Tam jsou pro mě neprobádané a zrádné bažiny.
~

bb: určitě skoč, stojí za to. Vlastně cokoliv od něj, povídání o rituálech, krátké příběhy i ten jeho román (první dva díly).

Sedmi: jo, i dřív to bylo milé povídání, ale čím je člověk starší, tím víc tomu rozumí do hloubky.
~