Já Ti nevím..... králíčka jsem schopná pořád brát s nadhledem a nadsázkou - paradoxně dokonce s úsměvem .....
Jsou to takové "myšlenky zoufalcovy", jak člověk, když je mu pod psa by by si někdy nejraději hodil mašli, nebo, jak přenádherně říkává jeden můj kamarád, že "SE PŮJDE HODIT RYBÁM" :-) - Ale nakonec člověk stejně ví, že si tu mašli hodit nepůjde, takže o tom jen s povzdechem zažertuje, pak zatne zoubky a huhlaje se pinoží světem dál. Tohle je pocit, který ve mně ta knížka vzbouzí. Takže v podání těch králíčkový absurdit mi to prostě přijde spíš úsměvné, či chceš-li, smutno-úsměvné!
Na druhou stranu Red Meat ve mně už stylem těch obrázků, postav a jejich výrazů ve tváři, vzbuzuje obavy, strach, tíhu.... tušení duševní choroby .... Nevím... Nedokážu to přesněji asi charakterizovat.... Ale ten xicht té postavy ze stripu, který jsi sem dal na ukázku - ta postava "s bloknutým krkem" - je přesně to o čem mluvím, a co ve mně vzbouzí velmi nelibé a ostražité pocity.
Když to ještě jednoduším. U králíčka s vývrtkou v hlavě jsem ochotná uvěřit, že je mu chuděrovi sice mizerně, ale že to nakonec rozdejchá a tu vývrtku shánět nepůjde :-)) U toho typa s bloknutým krkem už od prvního pohledu čekám podřezané žíly .....
No, nevím .... Takhle to zkrátka vnímám já.
~