Černý Petr radí: Jak udělat kariéru

Ano, ale ten mě nějak minul.
Nejzábavnější jsou ale korporátní hry: https://blog.krecan.net/category/korporatni-hry/
~

Ještě bych si dovolil připomenout prof. Parkinsona a jeho starší práce na stejné téma. Bohužel, korporátologie (neplést s korpologií) je oblast málo probádaná a společenskými vědami pomíjená, přestože má na naše životy větší vliv, než ekologie s etologií dohromady.
~

Tribun: jo, jakmile začne žít vlastním životem, je zle.

Lenka: no jo, zažil v jednom z minulých zaměstnání, že se všechny materiály pro českou pobočku tiskly v Německu za x-násobek, protože firma měla prostě všechno jednotné. A že si pobočky mezi sebou vyúčtovávaly služby.
Plácnutí si s majitelem jde právě jen u těch menších nebo středních firem, protože on se zodpovídá jen sám sobě. Tam, kde je jedno oddělení velké jako celá střední firma, si jeho ředitel nemůže dovolit riskovat něco smluvně nepodchytit. Atd. Nezpochybňuju co říkáš, jen vidím, že s rostocí velikostí to přestává být prakticky možné.
~

To Tribun: Ano, mysleli jsme firmy stejné (podobné) velikosti.

To Jago: Vím. Jenom třeba opravdu velké firmy se více věnují např. něčemu, co se dá skrýt pod pojem teambuilding a na to vynakládají nemravné peníze. Jsou to manažerské obžerské hody, golfové turnaje, ochutnávka různých extrémních sportů....... a tak. Tohle by si státní organizace netroufla a taky na to nemá. - Každá firma to má jinak, samozřejmě. Taky teď v krizi se tohlencto velice omezilo.

"Výborná" věc u nadnárodních firem je také jejich tok informací. Pro pobočku v Praze se účtuje v Berlíně a povolují to ve Varšavě, na školení se jezdí do Budapešti. (města si vymýšlím) Takže než se něco schválí, trvá to minimálně dva měsíce. Faktury si vynucují též s dvouměsíční splatností, kterou ještě často nedodrží. Pokud je někde překlep, faktura se vrátí za půl roku k opravě, aniž by se někdo namáhal s jejím proplacením v kratším termínu. Smlouvy jsou centimetr tlusté složky, které však nemají cenu ani toho papíru, na který se to tiskne, zrušit se totiž dají téměř ihned.
Miluji firmy, kde si plácnem s ředitelem/majitelem, smlouvu nepotřebujeme a všechno běží jak na drátku. Pokud potřebuji zvýšit cenu, jen mu zavolám, on řekne, že nevadí, že takové zvýšení je nezruinuje a že klidně, pokud je to nutné. Faktury mám proplacené nejpozději do 14 dnů. A pokud už naše služby nepotřebují, gentlemansky drží obvykou dvouměsíční výpovědní lhůtu, ačkoli ji nemáme nikde smluvně podchycenou. - Takové firmy - firmy střední velikosti - jsou velmi výkonné, flexibilní, na nic si nehrají, jsou výborné jako objednavatelé i poskytovatelé. Pokud ovšem mají dobré vedení.

~

To sice ano, ale je rozdíl, jestli byrokracie podporuje organizaci, nebo organizace byrokracii.
~

Lenka: hehe, to co popisuješ, ty semináře, vypadají spíš na státní organizaci, nadnárodní firmy plýtvají jinde a jinak.

bb: gratuluji, již brzy si počteš [mrk]. Jo, vyšel druhý RedMeat, už ho netrpělivě očekávám [úsměv].

Tribun: myslím, že od určité velikosti je byrokracie nutnost.


~

Lenko,
pekárnička v obsazení otec a syn je také soukromá firma, ale já měl na mysli spíše korporace typu ČEZ či velké banky. Ty si co do byrokracie a efektivity se státem vůbec nezadají.
~

Navážu na Tribuna. Soukromé firmy si mohou mrhat člověkohodinami pouze po jedotkách, státní organizace či veliká nadnárodní firma (tam jsou praktiky velmi podobné) by vyslala minimálně deset lidí na pět dvoudenních seminářů s ubytováním na školení o něčem, co jim k ničemu v práci nebude a zaplatila by za to aniseneptejtekolik.

Tuto knížku číst asi nebudu, přestože je zřejmě humorná a výstižná (dle ukázek). Asi by se mi z ní udělalo dost nevolno, právě proto, že je výstižná. :-)
~

bb: no co si počneš, no, prostě si ji přečteš po jednotlivých kapitolách online [úsměv]. Odkaz je v článku.

Tribun: To si piš! [smích]
Jenom pět promrhaných člověkohodin? To nestojí ani za ohlédnutí [mrk].
~

Zase nějaké rouhání, co?

Zrovna včera jsem byl svědkem praktické ukázky mýtické efektivity soukromých firem: osm lidí šlo kvůli devátému na poradu to deset minut chůze vzdálené debaty, načež jich pět strávilo hodinu posloucháním třech, jak se baví o něčem, co se jich netýká, aniž by řekli jediné slovo.
~