kryska: koukám že jsme se tady pěkně sešli! Já mačetou pravidelně řežu krabice od elektrospotřebičů [úsměv].
Miky: to je otázka, jestli je to živá záležitost - jen se jich zeptej, jestli provozují aktivně nebo kdy naposled provozovali...
Bohdan Dlouhý: a to je zajímavý tip. Jenže - já si raději ohmatám a poničím nůž sám, k zastavárnám nemám důvěru.
Cayman: díky za vysvětlení, v životě jsem to nehrál ani neviděl. A po pravdě, teď už bych to ani zkoušet nechtěl [úsměv].
Lucienne: sakra, to není "podobný" kuchyňský nůž, to je přesně on. Že by tenkrát měly pravdu? No. Teď už mě to nerozhodí, mám za zády jiný, a ten rozhodně kuchyňský není.
kryska, Lucienne: koukám, že se s mačetou hodláte pouštět do spousty věcí. Tak jenom opatrně, já to jednou s těmi krabicemi vzal s větší vervou a na podlaze máme trvalou památku. [úsměv]
Kojot: vlastně jediný důvod pro damaškovou rybičku, na který jsem přišel, byla tahle nostalgie.
Stejně mi to připadá divné, kontrast mezi vznešeností damašku a stříbra a toho tvaru.
Proč si z nostalgie lidé nepořídí právě takovou, na kterou vzpomínají, proč ji musí mít z takových materiálů - které se k ní nehodí? Aby sami sobě demonstrovali, jak z toho malého kluka vyrostli a jak jsou bohatí? Nebo jiným? To jim nepřijde divné, ukazovat zrovna rybičku?
~