Jé, to jsi otevřel Pandořinu skříňku, aby se mudrovalo nad Švejkem!:-)
Jenom bych si zapolemizoval, že Josef Š. byl dobrosrdečný a necítil zášť, případně že by nebyl kousavě ironický. Ten román je o válce a popisuje reakci na zcela krajní situaci každodenního utrpení a častého rizika smrti. Osobně se přikláním k těm výkladům, že Švejkovo chování je docela vnitřně silnou reakcí na takovou situaci, kdy z člověka se stala naprosto bezvýznamná vojenská položka.
Už teď nevím, zda máš Švejka rád (myslím, že moc ne, ne?). Před časem jsem našel stránku s haškovskými úvahami, které na mě dost zapůsobily - je to tady:
http://jdem.cz/cj6y8
V některé z nich je zajímavá úvaha o hodnotě Vaňkova dokončení Švejka, že z hlediska někoho, kdo zažil aspoň armádu, když už ne válku, to není tak nepřijatelně vulgární. Já to posoudit nemůžu. Ale přimělo mě to koupit si toho Vaňkova Švejka v Levných knihách (když jsem tam marně - už dvakrát! - hledal ten soupis motivační literatury, co jsi o něm referoval). Terpve jsem to začal a určitě to pak napíšu na blog. Ale první dojem bylo uvědomění si, jak velice literární, lehounký a rafinovaný je Haškův Švejk. Ve Vaňkovi pokračuje ten stejný příběh, ale jak nemá spisovatelsky na tu literární ekvilibristiku, tak jen tak přízemně píše, co ten pochod bylo za špínu, nemoci, vyčerpání, hlad.
Takže díky Vaňkovi mi trochu plastičtěji z toho vychází i ten Švejk jako už dosti rafinovaný konstrukt.
Další věc je, že se často píše, že vlastně je to autorská dvojpostava Švejk-jednoroční dobrovolník Marek, což je vlastně intelektuální varianta Švejka, co píše vymyšlenou hrdinskou kroniku jednotky.
Anebo z jiného pohledu si někdy říkám, že Švejk a Marek nejsou skutečné postavy, jen komentující autor, a jestli to vlastně celé není o npor. Lukášovi, což sice je trochu figurka, ale je to i jeden životný český typ.
~