Knihy pro nastávající maminky a tatínky

Tribun: když to tak čtu, o těch vrstvách, fungujících instinktech, předávané živé tradici a teprve na konci s knihami, říkám si, že asi žiješ v nějakém jiném, ideálním světě. Rozhodně jiném, než se kterým se potkávám já. Každopádně je dobře, že máš funkční instinkty a možnost čerpat zkušenosti ostatních (které jsou pro Tebe použitelné).

jm: souhlas, to, že člověk nebere knihy jako dogma, považuji za samozřejmost a že vybírá to, co se hodí pro jeho vlastní situaci, za povinnost.

kryska: tak tak, a je toho víc, o čem člověk nemá ani páru, okolí se s tím nesetkalo a instinkty taky ne. Ale to sem nepatří.
~

Osobně mám ten názor, že četba je velice neinvazivní způsob radění a vůbec informování. Čtenář má hodně možností, jak si vzít, co potřebuje, a nevzít, co nepotřebuje. (Myslím třeba ve srovnání s televizí nebo osobním kontaktem).

Rád si tu a tam přečtu nějakou příručku výchovných rad, nejradši mám kombinaci úplně obecných principů s nějakými praktickými tipy. Většinou se mi přitom vybavují živě vzpomínky na rodiče, jak vlastně vychovávali oni mě. V konfrontaci s tím napsaným si to teprve uvědomím, jaké že přesně ty principy tiše měli.

Některé knížky protečou, jiné mi leží v hlavě roky (i když třeba na první přečtení se tomu posmívam).

Já považuju celkovou osvětu za důležitou pro civilisaci. Podle mého se to povědomí (třeba právní) vytváří po kouskách i z různých soft kousků, co kdo očekává jako běžné. To samozřejmě nejsou jen ty příručky, ale jsou to i ony, protože jsou jednoznačné.

Dnes bych se nejspíš urazil, kdyby mě třeba někdo poučoval, že nemám své nenaplněné ambice a komplexy nakládat na dítko a snažit se ho použít jako instrument jejich naplnění. Patrně bych k tomu někdy dospěl i sám, ale jsem rád, že jsem mi to patrně bylo vtloukáno do hlavy už předem tisíci způsoby, které si už nepamatuju.
~

Cayman: Vám přijde normální, že někdo žije a přivádí děti na svět v naprosto cizím prostředí, odtržený od vlastní komunity, příbuzných a přátel? Přirozené je, že lidé žijí pospolu a vždy se najde někdo, koho je možné se zeptat na radu, nebo koho kopírovat. Důsledkem současné atomizace existence je pak mimo jiné i to, že rodiče zoufale hledají pomoc s péčí o dítě v knihách, a nikoliv u druhých lidí.

Vůbec nekojit děti, jak píše Kryska, je nepřirozené, a jinak než čtením příruček nebo jinou "osvětou" by k tomu nedošlo. To je příklad důvodu, proč jsem k příručkám k dítěti skeptický.

Wu: Nemyslím, že si odporuji. Instinkt je základ, něco jako nezbytné minimum, které by mělo fungovat. To, že jsme naučeni instinkty ignorovat, je jiná věc. Nad nimi je zkušenost, sdílení a předávaná, která se adaptuje na aktuální podmínky, čili je stále živá. A někde daleko, jako doplněk, jsou knihy, neživé a odosobněné. (A to nemluvím o tom - pozor, následuje politicky nekorektní projev - že všechny moderní knihy o péči o děti, které jsem viděl, byly ilustrovány "autentickými" fotografie rasově smíšených rodin, ideálně takových, že dva bílí rodiče mají syna asiata a dceru černošku. Nic proti mísení ras, ale musí to mít hlavu a patu.)
~

Tribun, Cayman: plavba, ztroskotání, pustý ostrov, ty jo, úplně se bojím, co mě s potomkem ještě čeká [široký úsměv].

Cayman: díky za přispění do miniankety. Myslím, že bez informací nelze cíleně plout, dá se jen tak bloudit.

Tribun: odporuješ sám sobě - předtím jsi mluvil o instinktech a intuici, teď o sbírání informací od okolí. Knihy o kterých mluvím nejsou v mnoha případech nic jiného, než zapsané zkušenosti lidí.

Cayman podruhé: přesně tak, knihy a samozřejmě Internet, ten je k nezaplacení.
~

Tribune, pěkný příměr s tím pustým ostrovem :-) Nechtěl jsem přeceňovat knižní rady, jen bych je úplně nezavrhoval. Co třeba, když příbuzní jsou daleko (třeba v cizině), přátelé ti stále nemůžou dělat intenzivní školení po večerech, sousedy nechceš zatahovat do svého života, i když jeden z nich (doktor) kdysi dávno pomohl, když se dcera dusila.

Co pak nastávajícím nebo čerstvým rodičům zbývá? Teoretická příprava z knih může být jednou z cest, podobně jako ta praktická cvičení a kurzy pro nastávající rodiče, které asi většina také absolvovala.

Musím říci, že u prvního dítěte jsme s ženou studovali všechno možné. Jak to ale jednou zažiješ, tak druhé už bylo tzv. bez přípravy :-)
~

Caymane,
pokud pomineme případ dvou sirotků na pustém ostrově (kde by ale ty instinkty mohly být zase postačující), tak se dítě nerodí do vzduchoprázdna. Jsou zde rodiny rodičů, přátelé, sousedé, různě staří lidé z okolí... Nikdo není v tomto směru "tabula rasa", každý nějaký ty informace má a sbírá je vlastně sice mimochodem, ale kontinuálně. Nepřeceňoval bych koncepční rady učených knihy.
~

Kryska to napsala přesně: "načtu literaturu a pak pustím z uzdy instinkty a nechám je vybrat si jednu z naznačených cestiček". Kdo čeká první dítě, komu se ten malý človíček narodil, tak nemůže jen dělat "co cítí". To lze použít v jiných oblastech, ale ne u takových závažných věcí. Proto je dobrá každá literatura, která nám trochu pomůže (alespoň psychicky) před "vyplutím na moře", která nás trochu uklidní, která nám ukáže různé dobré-špatné cesty.

Při vlastní plavbě na moři pak záleží, jakou máme loď a posádku, jak se vyrovnáme s každou větší vlnou, bouřkou, s nárazem do skaliska, s pokaženým motorem nebo utrženou kotvou, neboť už není čas listovat žádnou knihou. Počet zvládnutých námořních mil je pak tou nejlepší pomocí v každé další plavbě.
~

kryska: to je přesné, vidím to stejně. Díky za přispění.
~

hurri: no jo, ty abys nebyl v opozici [mrk]

Sedmi: no tak na tu se musím podívat, díky za tip (k výchově jich také pár máme, ale jejich užitečnost prověří až čas).

~

Tribun: z velké části nesouhlasím a našla by se spousta příkladů, kdy instinkty a intuice selhávají, protože mají do činění s něčím, co stvořil člověk a ne příroda. Jenže tím se pomalu dostáváme do oblasti soukromých zážitků a zkušeností, což je přesně to, co tady probírat nechci.

Proto bych to změnil spíše na takovou menší anketu pro ostatní čtenáře - na kterou stranu se přikláníte? Jsou knihy převážně k ničemu, protože intuice a instinkty napoví? Nebo spoláháte v první řadě na dostatek informací?
~

Obávám se, že puberta je horizont událostí, něco jako velký třesk říznutý potopou a velkou kulturní revolucí v jednom :-)

On asi také velký rozdíl, jestli má matka dost mléka (to bývá stále větší vzácnost), nebo se musí od mala přikrmovat a "práškovat".
~

Dítě je člověk (nevěřili byste, kolik lidí takové poznání překvapí až vyděsí, protože ho mají spíše za hračku, či věc) a jako takové je unikátní. Unikátní je tedy každé rodičovství a rady z knih, byť dobře míněné, nejsou univerzálně přenositelné. Jako inspirace snad posloužit mohou, ale hlavní je podle mne intuice a komunikace. I kojenec umí dát dost zřetelně najevo, zda je spokojený, či nespokojený. Ke knihám pro rodiče jsem velmi skeptický, už jenom proto, že řada z nich je zahraniční provenience, což znamená ze reflektují zcela jiné reálie, a jiném hodnotovém a sociálním modelu nemluvě.

Na sobě jsem třeba pozoroval zajímavý jev: cizích novorozenců jsem se bál, ne snad aby mi neublížili, ale abych je nerozbil. Vlastní dceru jsem bral pár hodin do náručí zcela samozřejmě, suverénně a bezpečně (alespoň myslím). Přeci jenom, jsem pořád v jádru zvířata a máme instinkty. Stačí se jich nebát, naslouchat jim a nenechat se zblbnout civilizací, což ovšem neznamená, že když má dítě horečku, tak s ním nejdu k doktorovi, ale přiložím pijavice.
~

kryska: no, mně by se byl býval také hodil. Ale co už teď s tím [úsměv].
(vlastně mě na diskuzních fórech ani nenapadlo hledat doporučení na vhodné knížky)

hurri: no, "když to vyleze", je to horší, to je fakt, ale ani to vylézání není žádná sranda, takže příprava se hodí (a teď nemyslím panáky [mrk]).

Im.Becy.L: no jo, to by byli ideální rádci, kdyby nějací byli [úsměv]. Vědecký přístup je lepší než žádný přístup [úsměv].

Kryska: taky můžu jednu přidat - když nechce spát, tak zabalit do dvou zavinovaček a pořádně přitisknout (jak to je s urputnou nespavostí víš sama)

Jago: už jsem se s takovým názorem setkal "Hlavně nic nečtěte, to není k ničemu, to se musí přirozeně". Ale mezi námi, je to nesmysl. Informace jsou nutné a pokud někomu připadá, že bez knih obešel, čerpal informace odjinud (známí, kamarádi, sourozenci, rodiče, prarodiče). Člověk se nerodí s instinktivní znalostí příkrmů, pomůce, postupů a dovedností.
Puberta? To je v tuhle chvíli za horizontem událostí [úsměv].
~

Nejlepším rádcem v tomhle období jsou vaši kamarádi a kamarádky s potomkem tak o rok až dva starší. Postupně vás totiž začnou připravovat na ty horší věci. Navíc mě přišlo, že většina knih k tomu přistupuje až příliš vědecky.

Naopak nejhorším rádcem se nám zdáli rodiče a prarodiče. Ty totiž evidentně zažili zcela jiný přístup k věci a lecos si už pamatují hodně špatně :- ). Ale vyplatí se je vždy vyslechnout.

~