Wuwejův zápisník

Každodenní civilizační zázraky

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2010-09-02 23:16:17
Ne, důležitější jsou informace. Vědet jak si poradit (i proti fyzické síle).
HC
2010-09-01 15:50:07
"Kdybychom o své vymoženosti přišli, ... , pořád věřím, že bych si dokázal poradit..."

Rozhodovala by fyzická síla, já jako kancelářská krysa bych byl pěkně v prdeli.
Wu
2009-08-12 23:15:15
Však o tom klidně napiš taky, je třeba si to připomínat, člověk si na blahobyt zvyká příliš snadno.
Příklady jsou přesné. Léčení, informace... vždyť i ta pitná voda z kohoutku nebo elektřina jsou prostě zázrak.
jm
2009-08-11 09:53:43
Tohle vystihuje přesně tu vděčnost, kterou cítím skoro každodenně. Až skoro žárlím, že to píše i někdo jiný!

V pátek jsme zapíjeli syna mého kamaráda, byl též o měsíc předčasný jako ten náš, bez dětské JIPky bychom ho ani jeden z nás neměli, v jeho případě možná by neměl dnes ani manželku.

Též poslouchám podcast Toulek českou minulostí(zde http://jdem.cz/bv663 ). Právě dnes jsem doposlouchal sérii dílů věnovanou Ignázovi Máchovi, jak zemřel ve studené místnosti na střevní infekci, protože se napil při hašení vody znečištěné povrchovou stokou a v posledních dnech života úpěnlivě se doprošoval zpráv z Prahy vzdálené 70km, zda přežil jeho nemocný novorozený syn...