Od čtenáře - stručná analýza blogosféry

No jo, no, internet a soukromí, hodně osobní blogy takhle končívají.
~

Nepřidá, alespoň ne takhle veřejně.
L., která musela smazat svůj blog s povídkami kvůli hrubým útokům a výhružkám, S. a D., na jejichž blozích jsou mezi povídkami zmínky o sebepoškozování, C., která rovněž končí s psaním z osobních důvodů, ale souhlasila s převedením povídek pod jiný blog, L.G. a nejspíš i další - a to je jedním z důvodů, proč nejsem schopná psát o tvorbě slashových autorů.
~

Wu: Však já vím technický rozdíl mezi FB a blogováním. Myslela jsem tím, že blogy někteří používají jako FB...
Každopádně díky za dlouhou a hezkou odpověď.
~

Nepropadejte deziluzi.

Téma úpadku blogů se na internetu řeší už dlouho, stejně jako jejich postupné nahrazování sociálními sítěmi. Tím, jak se blogování stalo snadným, nahrnula se tam spousta lidí, kteří psát neumí nebo nemají o čem. Kvalitu je třeba hledat.

Rozdíl proti facebooku? Blog je publikační platforma, články musí být delší, je to propracovanější útvar. Pokud někdo píše na blog jen krátké výkřiky jako jsou statusy na FB, vypadá to divně (a dřív nebo později se na FB odstěhuje). To je technická stránka věci.
A pokud jde o obsahovou, pro osobní věci se podle mě blog příliš nehodí (samozřejmě pokud to není něco specifického - pokud někdo chce psát svůj životní příběh, třeba o vyrovnávání se s nějakou zvláštností - např. http://mujasperger.cz/ - pak se blog naopak hodí).

Směr k prezentování názorů je také v pořádku, je to osobní blog. Jediné na co pozor je snaha publikovat, i když člověk nemá o čem, to je taková past na bloggera, kvalita jde dolů (tím nemyslím že je to Váš případ, jen že se to stává).

Každopádně blogotomie by byla škoda.

Blogy s intimnostmi, no, La Petite Mort už bohužel nepíše a jiné jsem nesledoval, ale jsou :). Možná někdo ze čtenářů přidá?
~

Blog jsem založila, protože chci zachránit svět, ale upadá mi to do takového nějakého prezentování vlastních názorů... Pravděpodobně toho časem nechám. Svět blogování se mi zdá podivný a ani Vaše články, ani zdejší komentáře mi to neusnadňují, i když s nimi souhlasím. Jak pronikám do blogů lidí, kteří mi píšou komentáře, zdá se mi ten svět stále podivnější. A až na pár výjimek hodně zbytečný (včetně mého blogu) (ten Váš je rarita a podle něj jsem si myslela, že svět blogů má smysl). Vrtá mi hlavou, jaký rozdíl je mezi osobním blogem a facebookem.
Kupodivu mám na blogu větší zábrany než v realitě, což mi připomíná: kde jsou linky na ty blogy s intimnostmi (ďábelský úsměv)?

P.S. všimla jsem si, že tahle diskuze proběhla už dávno, ale to jsem ještě žádný blog neměla a nedalo mi to. Taky už mám nějakou podivnou potřebu se vykecávat. Onemocněla jsem blogománií a asi budu muset udělat blogotomii.
~

Aailyyn: Vykřičet, bez ohledu na to komu? Asi záleží na povaze, tohle se mi nikdy nestalo, vždycky jsem si rozmýšlel, kde to může skončit...
~

Zpětná reakce potěší, kdo říká, že ne, tak kecá... Ovšem někdy taky člověk potřebuje svoje pocity prostě vykřičet, vykřičet a jedno kam a komu, zkrátka se jich primárně zbavit bez ohledu na to, kam sdělení doputuje a kdo na to co řekne. (Tzn. je fuk, jestli budou čtenáři mlčet nebo mě někdo virtuálně "poplácá po rameni", že dobrý, já to dostala ze sebe pryč a tím to pro mě zvadlo.)
Jinak samozřejmě proces psaní mě baví, zlepšuju si sloh a tak vůbec. ;-)

~

Vasek: přesně, čtenáři a jejich názory a reakce jsou to, kvůli čemu se publikuje.

SMO: od tohou jsou všechny články [mrk]. Ale na linkuj.cz jsem ho dával skutečně hlavně pro to, abych přitáhl čtenáře. Zdálo se mi, že je pro spoustu lidí zajímavý.
~

Článek mě opravdu zaujal, inspiroval i jsem se u něho zasmál. :-) Nejvíce mě zaujal text: "Proto je velmi těžké konfrontovat zapáleného blogera, protože v jeho vesmíru vše do sebe zapadá a je správně!"

Myslím, že jsi to shrnul a vystihnul pěkně - převázně s tím souhlasím. Článek jsi přeci psal proto, aby jsi přitáhl návštevníky, ne?
~

Ja myslim, ze primarnim motivem pro psani blogu je potreba neco sdelit (respektive sdilet). K tomu je samozrejme nutne mit to komu sdelit, tzn. mit ctenare. Kazdy, kdo plamenne tvrdi, ze mu o ctenare nejde, by si mel odpovedet na otazky: Proc texty davam na Net? Proc je nechavam volne pristupne?
~

Bohdan Dlouhý, sabe: dle logiky vnějších znaků bychom patřili do stejného hejna, dle vnitřního chápání každý do své kategorie. Vyberte si [úsměv]

jm: já na pár blogů popisujících milostný život autorky při svém proklikávání odkazů narazil, ale žádný nesleduju. Nedokázalo mě to zaujmout. Jednak je to příliš soukromé, jednak bez osobní znalosti málo zajímavé.
Ano, anonymita je iluze a mělo by to být to první, co na lidi vyskočí při připojení na Internet.
~

TS: jasně, žádný problém. Jen ještě doplním zpětně - aplikace hejna na blogy se mi nezdá. Něco jí chybí; vnějškové znaky mi nepřipadají dostatečné. Vnitřek je důležitější, u stáda jde hlavně o vzájemnou podporu, hierarchii, vnitřní vazby. Vzdálenější příklad - v medicíně také potřeba řešit příčinu a ne symptomy.
~

Im.Becy.L: "Protože opravdoví lidé v reálném světě jsou celý jen díky svým zábranám." Na tom něco bude. Teď přemýšlím, co je opravdovost - jestli spíše to každodenní vystupování, nebo spíše nebržděné přirozené sklony. Protože zábrany jsou sice získaná, ale také součást osobnosti.
Ale! Když ty lidi pouhá internetová anonymita zábran zbaví, nejsou jejich integrální součást a tudíž celé vystupování v reálném světě je falešné.
(ale skoro jsem se nechal přesvědčit [mrk])
~

Je to pěkně formulované. Jenom třeba u těch ženských blogů se projevujou ty okruhy, kde se pohybuju, že takové, o nichž se píše v příspěvku, tak ani moc neznám. Sleduju pár rodinných blogů, kde se píše o soukromí, ale ne o erotických eskapádách:-)

Na "anonymitu" mám vyhraněný názor, že je to klam, který může způsobit jenom potíže a navíc silně omezuje možnosti autora.
~

Bohdane, díky, beztak se dají zaškatulkovat jen hejna, ne individuality :-). Slepých vývojových větví je víc, no díkybohu za to, jinak by nebylo co číst. Ty rád mlčíš? Tož nevypadáš.. včera, když jsem četla šachovou partii, říkala jsem si, že bys asi udělal román z čehokoliv - možná i z toho jednoho blbého dne, co mám za sebou :-)
~

Pokec ze samoty na samotě? ;) Často u tebe nacházím něco inspirativního, i když mlčím... Já rád mlčím (i když chápu, že to tak někdy nemusí vypadat). :) A jsme u toho, co je póza a co originál... Zase ty otázky... Jen mě tak ještě napadá, že se necítím být součástí žádného hejna, jsem svým vlastním hejnem. Asi budu nějaká slepá vývojová větev. :)
~

Já možná založím vlastní kategorii - pokec ze samoty :-) Autor nezmínil výhody blogování z jiného pohledu - píšeš, o čem chceš, bavíš se, kdy a s kým chceš, když nemáš náladu - můžeš jen mlčet a číst, aniž by na Tebe kdokoli útočil, proč nemluvíš a co se Ti stalo.. sem tam objevíš něco nebo někoho inspirujícího.. taky spoustu (ne)prázdných keců?
~

Narcismus je silné slovo, to si šetřím pro pana prezidenta. Já jsem jen plebs, takže v mém případě se jedná nejspíš o obyčejný mentální exhibicionismus. A také samozřejmě o spoustu keců a mlácení prázdné slámy. :)
~

Bohdane, rozumím.. a ještě - jdu se stádem? Jsou to všechno jen kecy, mlácení prázdné slámy? Nějaký narcismus - čí? jo, inspirativní..
~

Moc pěkná analýza. Vnucují se mi teď otázky: Co jsem? Kde jsem? Proč jsem? Šlaka, že já to vůbec četl. :)
~

WU> Je to přesně jak píšete. Jen já se na to však dívám z trochu jiného úhlu pohledu. Možná až hodně povrchního. Nejdůležitější roli v tom hrají právě ty zábrany. Pohled ostatních na vaši osobu v reálném životě je podle toho jak se chováte. Toto chování je i včetně vašich zábran, které nikdo kromě té osoby nevidí. Pokud tyto zábrany odhodíte, stanete se z pohledu ostatních jinou osobou. A proto tvrdím, že lidi na internetu jsou jiní než ty ve skutečnosti. Protože opravdoví lidé v reálném světě jsou celý jen díky svým zábranám.

WU> Pod pojmem konzistentní a zralá osobnost si dnes bohužel ze svého okolí mohu představit opravdu málo lidí. A ti kteří by do tohoto profilu mohli z mého pohledu zapadat, nebudou nikdy na internetu aktivně vystupovat.


~

Im.Becy.L: já myslím, že ta zkreslená identita je spíš zasílení přirozených sklonů, které třeba v reálném životě něco brzdí. Virtuální svět se svou anonymitou (jistěže také virtuální) jen pomůže odhodit zábrany. A že konzistentní, zralá osobnost bude vystupovat virtuálně i reálně zhruba stejným způsobem.

TS: dobře, ale pořád je to uspokojení tvůrce, pouze je složitější jej dosáhnout. Ale rozumím tomu přesně - protože zrovna o to se snažím. Aby ty články dávaly smysl samy o sobě. Aby přinášely odpovědi na otázky, o kterých přemítám (třeba článek "Co je to Novikov?" patří k nejúspěšnějším, měsíčně na něj přijde z vyhledávačů 250 lidí), aby upozornily na zajímavou knížku, aby poradily.
S tím hejnem. Ano, znaky vykazujeme, takže do skupiny definované těmito znaky patříme. Ale teď nevím jak to myslíš, resp. na co to navazuje? Na to odkazování? Na sounáležitost?
~

Wu: Půjde zřejmě o rozdíl prvotního a druhotného uspokojení. Někdo však dělá věci které jej uspokojí teprv potom, až samy o sobě - nebo společně s něčím dostanou smysl (i bez vztahu ke svému tvůrci). A to považuji za podstatnější.
Mou poznámku v textu o teorii hejna: http://trendspotter.bloguje.cz/566486-swarm-theory.php
"Zvířata v hejnech se chovají vyjímečným způsobem, ale nelze říci, že každé zvíře má tyto vyjímečné vlastnosti. " Zkusme aplikovat i na blogy. My jsme zvířata, blogosféra je hejnem. Lhostejno zda se osobně cítíš členem hejna, či nikoliv!Podstatn je že se v něm vyskytuješ, vykazuješ podobné identifikační znaky. Jakou roli v hejnu máš ty, já, kdokoliv? Máme na víc, nebo nemáme? A proč vlastně mít?
~

Zajímavé čtení. Jen dvě poznámky.

?Blogy jsou vesměs odrazem toho, jak se lidé chovají i ve skutečnosti? ? S tímhle moc nesouhlasím. Pocit anonymity internetu podněcuje lidi právě k odlišnému chování. Existují weby, kde se lidé prezentují za sebe samotné, ale podle mých zkušeností převažují weby kde je identita píšící osoby záměrně nějakým způsobem zkreslena. I když se zdá, že člověk není schopen projevit něco, co vněm alespoň trochu ve skutečnosti není, je jasné že většina lidí z anonymity těží a budují svoji novou a někdy i dost odlišnou identitu. Formuje je i prostředí internetu. Je to podobné online počítačové hře, kde si prostě můžete hrát na něco jiného, než ve skutečnosti jste. Většina zdravých lidí pak chápe, že se nacházejí v jiné realitě a pokud se v této realitě mohou chovat odlišně, pak se s největší pravděpodobností chovat odlišně budou. Problém může začít, pokud se rozdíl mezi realitou a virtuálním světem internetu začne pro daného člověka smazávat.

smysluplnosti blokování!?
Myslím, že o smysluplnosti blokování není se třeba bavit. Blogování je činnost kterou člověk prezentuje svoje myšlenky nebo myšlenky postavy kterou na internetu prezentuje. Pro toho kdo bloguje je to tedy reálná činnost. Tuto činnost vykonává za nějakým cílem, s nějakým úmyslem. Protože tato činnost pro blogera má v danou chvíli nějaký konkrétní smysl, je to z pohledu času a osoby blogera smysluplná věc.

~

Motivovanost je jasná - ale která lidská činnost není vlastním uspokojením motivovaná?
Sounáležitost - ne nutně. Např. já jsem spíš odkazoval jako upozornění na zajímavé weby, které se mi zdají kvalitní, nikoliv na blogy, k nimž patřím.
Otevřenost blogů žen a dívek je až zarážející, konce ovšem bývají jasné - ze dne na den je blog smazán. A všechna energie do psaní vložená je vniveč.
O smysluplnosti blogování polemizovat nebudu, neb jako zapálenému bloggerovi... mi vše do sebe zapadá [mrk].
~