dnes osmdesátiletou, bývalou novopečenou soudkyni z procesu s Miladou Horákovou odsoudili natvrdo k žaláři (mimochodem k parádnímu s dokonalou lékařskou péčí, jakou by si normální člověk nemohl zaplatit). Tehdy zmanipulovaná soudkyně, kdyby odmítla hrát svou roli, tak by se se zlou potázala.
Naopak redaktor Československého rozhlasu Jiří Ruml, který do rádia vyřvával, aby pracující posílali resoluce požadující trest smrti pro Miladu Horákovou po listopadu místo toho, aby chodil kanálama, tak byl kooptovám jako poslanec do národního shromáždění, a pak jako šéf komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu zamlžoval fakta.
Jeho syn, Jan Ruml, se stal ministrem vnitra a zařídil, že o přepadu mafiánů s drogami na Ruzyni věděli mafiáni dříve, než šéf přepadového komanda policie. Notoricky je známa jeho spolupráce s mezinárodními zločinci, bratry Helbichovými atd.
Senátor a dřívější předseda vlády Petr Pithart je synáčkem toho Pitharta, který jako velitel lidových milic v únoru 1948 zmlátil študáky, kteří na hradě chtěli u presidenta protestovat proti komunistickému puči.
Svého času nejoblíbenější politik Vladimír Dlouhý je synáčkem Ing. Karla Dlouhého, generálního ředitele Hutnictví železa, člena UV KSČ a notorického alkoholika v jedné osobě - on byl trojjedinný jako Pánbůh. Matinka učila Marxismus na vysoké politické, synáček studoval na katolické universitě v Belgii, pak dělal předsedu KSČ na prognosťáku u Komárka a pak prvního polistopadového ministra průmyslu a obchodu za komunisty.
Tatínek pani Lívie Klausové nebyl nikdo jiný, než člen UV KSČ Šalgovič, jeden z těch, co měli podepsat zvací dopis pro vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSFR v r. 1968. Nechtějte vědět co předcházelo Klausově stáži v USA!!!
Co předcházelo stáži Tošovského ve Velké Británii atd.
Zkrátka a dobře, 80 stále stejných pražských rodin vládne této zemi, ať jsou tu komunisti, Američané, nebo Marťané. Kdyby zítra hrozila invaze z Marsu, tak ještě dnes bude Vladimír Dlouhý předsedou svazu pro spolupráci s Marsem.
Kdo je vůbec Kateřina Jacques? Kateřina Jacques, za svobodna Pajerová pochází ze zámožné a dobře situované rodiny. Přesto je o ní dostatečně známo, že má za sebou řadu deliktů násilné povahy a nemalou zkušenost s návykovými látkami. V polovině 90. let obývala se skupinou squatterů prázdný činžovní dům na Praze 7, poblíž Strossmayerova náměstí. Narušovali zde veřejný pořádek, vyvolávali pouliční rvačky a napadali kolemjdoucí. Scénář i závěr těchto incidentů byl zpravidla stejný. Jakmile bylo zahájeno vyšetřování a trestní stíhání, objevil se rodinný právník, povolaný rodiči nezdárné dcerušky, kontroval obviňováním těch, kdo byli přepadeni. Soudce přitom nevynikal žádnou zvláštní nestranností a v jeho snažení mu nepokrytě pomáhal. Neoficiální zdroje uvádějí, že v pozadí těchto právně-soudních intrik stál Jiří Dienstbier, politik, bývalý ministr a rodinný přítel. Přepadení, zbití a často i oloupení občané měli najednou vysvětlovat, proč se dopustili násilí na bezbranné dívce. Fakt, že minimálně čtyři osoby musely po útoku Jacques a jejích kumpánů vyhledat lékařské ošetření, že Kateřina osobně ztloukla násadou od lopaty muže, jenž se pokoušel chránit svou těhotnou manželku, to vše připadalo panu soudci jaksi nedůležité. Bezvýznamné a irelevantní. Všichni se jako mávnutím kouzelného proutku ocitli v roli podezřelých! O charakteru paní Jacques svědčí i to, že po celou dobu její squatterské "kariéry" se jí o nezletilého syna starali rodiče.Ona sama totiž jevila větší zájem o drogy, výtržnosti a pouliční rvačky, než o roli milující matky. Orgán péče o dítě se přesto neodvážil zasáhnout, i když se tato skutečnost vícekrát objevila i v průběhu soudního projednávání. Ostatně, pan Jiří Dienstbier, otec oficiální milenky Martina Bursíka(předseda SZ), nakonec na žádost rodičů pomohl Kateřině Jacques k politické kariéře.
No, co dodat národe!!!
~