Jeee... znovu si říkám, budiž velebeno Tvoje tlačítko POSLEDNÍ KOMENTÁŘE..... Když tam občas juknu, vrátí mě, díky něčímu komentu, k věcem, které bych tu minula..
Četla jsem tuhle knížečku dávno, a moc se mi líbila. Mimochodem zcela přesně jsi se tím posledním a prvním úryvkem trefil do mých dvou nejoblíbenějších pasáží.
Autobus jsem přečetla a pamatuju si matně, že vcelku ráda. Tehdává mi ho nacpala jedna kamarádka. Nicméně mi po něm v paměti zůstal jen jakýsi nekonkrétní pocit depky, ale víc nic.
K C.S.Lewisovi jsem se dostala dvěma směry.
Jednak je to tuze oblíbená četba v křesťanských kruzích, a kde kdo ti tím neustále mává před nosem... Ale já tenkrát přečetla právě jen toho ďáblíka.....
No a pak, poněkud paradoxně,... po shlédnutí filmu KRAJINA STÍNŮ /bacha, tuším, že existují dva téhož jména/ mě Lewis zaujal jakožto persona natolik, že jsem strašně moc chtěla poznat jak psal, jak přemýšlel... Tou paradoxností téhle cesty k Lewisovi mám namysli hlavně to, že na ten film jsem se chtěla podívat jen kvůli Anthony Hopkinsovi... a jím okouzlena jsem se pak k tomu C.S.L. dostala..
Pokusila jsem se přečíst Narnii - když z ní všichni tak třeskutě jásaj.. ale anžto mě fantasy nebere, bylo mi to poněkud vzdálené... uff, ufff, dočetla jsem s odhodláním prví díl a skončila s Narnií s pocitem, že je to milé, vlídné, krásné, moudré..... a pro mě osobně zcela o ničem! :-)
Knížka, která mě ale obrovsky nadchla - a sakra že to není lehké čtení - je Svědectví o zármutku. Jednak se hodně váže k té části příběhu z filmu, a druhak mi velmi intenzivně zarezonovala s některými mými tehdejšími věcmi v hlavě a v duši...
No, ale asi to není haha-klidné-počteníčko pro spokojené chvíle. Takže nikomu nevnucuji, jen zmiňuji ;)
~