Zdeněk Kožmín: Skácel

Rádo se stalo, taky se do ní musím znovu podívat, potom co jsem sehnal a přečetl souborné vydání Skácela.
~

Měl jsem štěstí v antikvariátě.
~

A kde se prosím Tě dá tohle koupit? Ne že bych ji chtěl jinak než česky (a tu už mám), ale tolik cizojazyčných vydání jsem neviděl ani v žádných nabídkách.
~

Dneska jsem přikoupil ještě pět dalších jazyků ve kterých VKoP vyšla. Ten balík má asi 43 kilo.
~

Dává tam Bradburymu co proto [úsměv].
~

Jak pěkně Eco rozebral "Léto s Picassem" od Bradburyho. Poslední větu té povídky jsme si na gymplu dlouho citovávali...

No právě. Já se uvelebil, že napíšu článek o Everestu, a vyšel z toho článek o Petrarkovi, Bergierovi, Shackletonovi, dinosaurech a sexu bez lásky, semizdá.
~

zcr: no jo, zrovna jsem teď četl v Ecovi pojednání o kýči. Je to věda [úsměv].

Henry Psanec: mně organizované studium znechutí cokoliv. Chci své tempo, svůj systém a svou rychlost. Navíc jakékoliv organizované studium příliš připomíná školu [úsměv].
~

Nechtěl, nestudoval. Organizované studium mi to znechutí. Nevím, kdysi jsem u dědečka objevil řecké knihy a nějak jsem zjistil, že se mi cizí slova a abecedy líbí.

"Příklad trpělivě snášeného utrpení je jednou z nejcennějších lekcí, jaké je možno netrpělivému světu udělit." (Sherlock Holmes) - to mi připomněl zcr tím Watsonem.
~

...přijde mi to u kritiky obvyklé (například zvolání: 'Kéž bys, Hřebejku, začal dělat pořádné filmy!' považuji za zcela vhodné, ačkoli se tím také zasahuje do jeho svobody točit... ehm ... [mrk])... s 'kýčovitostí' je obecně problém, podle mne si ji člověk může dovolit (příroda a CNS jsou natolik rafinované, že občas není zbytí [checht]), ale měl by o tom zatraceně dobře vědět... něco jako "Ano, Watsone, ten západ je úžasný, ale teď byste mi mohl vyčistit ten bércový vřed." Bez doublethinku to jednoduše nejde.
~

Henry Psanec: tahle Tvá záliba v mnoha jazycích - k ní jsi tíhl už od malička? Nebo přišla později? Já s jazyky vždycky válčil, to až teď jsem to trochu překonal.
Nechtěl jsi studovat nebo nestudoval filologii? [úsměv]
~

zcr: ano, máš pravdu. I východiska kritika patří k jeho subjektivnímu hodnocení. Jenže to pak přestává mluvit o díle, ale o systému on-dílo. Hm. Ale tak to asi je vždycky. Dík za nakopnutí [úsměv].
Přesto - když vedle zachycení řekněme příjemné zkušenosti někdo postaví záznam deziluze a zhnusení s tím, že to je to čemu bych se měl věnovat spíš, nepřesahuje už meze oprávněné kritiky?
(V tomhle případě je to jedno, tady bylo cílem mi "sáhnout do kýčovitých žvástů", navíc motivace nejspíš vznikla o pár článků zpátky.)

~

Tribune, těžko můžete umění vykastrovat byť i tímhle jedním způsobem... a navíc se to s tou angažovaností dá zobecnit, takže pozor [mrk]

Wu, každé umění je automaticky objektem vnímání, "čtení" a následně kritiky. Podle mne je to součást jakékoli definice 'umění', ať už ji v celku kdo viděl nebo ne [mrk]... a už jen fakt vnímání nutně znamená poměřování s vlastními měřítky, hledání vlastních významů. Nic na tom nemění, jestli jsou ty významy vložené vědomě či nevědomě a nebo jestli jsou vyjádřitelné slovy či ne (že je navíc každý takový pokus (o vnímání, interpretaci, kritiku...) hlavně redukujícím průmětem na rovinu 'vnímatele' ani nemluvě...).
Proč by Tvé zachycení nálady nemohlo být objektem kritiky? A proč bys měl jako autor textu mít právo určit, z jakých východisek má případný kritik vycházet?
Zobrazení nálady, hra se slovy... nic z toho nevyjímá umění z umění [úsměv]
~

Rád bych Ti pomohl, ale od dubna jsem nebyl venku; a na netu není. Zato jsem objevil Velkou knihu o pravěku v různých vydáních, takže ji mám anglicky, německy, italsky, norsky, španělsky, švédsky, francouzsky, italsky, maďarsky (a česky). A maďarsky ji zase nepřečtu...
~

Jo, přesně, proč by měl sakra vždycky předem něco chtít říct? Koneckonců to znám při kreslení, málokdy vím, co z toho bude. Zachycení nálady. Ale i tak, pořád je spousta lidí, kteří by u zachycené nálady rádi rozhodovali, jestli je správné nebo špatné, jako onehdá v diskuzi u článku Klid malého nádraží (http://blog.wuwej.net/2008/07/20/klid-maleho-nadrazi.html) [mrk].
~

Tohle vypadá jako rozbor čistě formální, tak to ještě beru. Ale nesnáším otázky typu "Co tím chtěl básník říci?" Proč by měl chtít básník něco říci? To nemá básník právo psát jen tak, pro radost z tvorby, pro hru s jazykem, pro potěšení ze slov?

Národní obrození je za námi a my už dávno nepotřebujeme angažované umělce. Konečně, kolik škody takový angažovaný umělec dokáže napáchat jsme se mohli přesvědčit nedávno na vlastní občanství.
~