Možná to bude znít trochu pateticky, ale já to stejně mám potřebu napsat:
Když jsem objevila Skácela, pochopila jsem, že ten člověk je /pro mě/ ve své prostotě, pokoře a kráse vysoko nad všemi básníky, které jsem kdy četla.... že on těmi svými slůvky poskládanými do básní dosáhne až TAM NAHORU....
A domnívala jsem se, že výš už to snad ani nejde .... to už by se člověk o tu nebeskou klenbu snad praštil do hlavy - smajlík - výš už zkrátka nikdo nedosáhne!!
........ hmmmm.... a pak jsem jednoho dne objevila Hradišťanské CDčko "O slunovratu".... a zůstala jsem zírat s papulou dokořán... protože jsem zjistila, že ONO TO JDE .... že Pavlica vzal ty čisté, moudré a krásné verše a poponesl je ještě o malý kousíček výš .... ještě o další tři schůdky nahoru k nebeské bráně .... Je to cosi, co neskutečně hladí a čistí duši! ....
....
Sorry, asi mi to moc kecá, co? - Mrkací smajlík - Omlouvám se, ale pro mě je tohle téměř životní téma...
Už mlčím - smajlík -
~