Mám ráda stručné a faktické knížky bez názorů a hypotéz na něco, co nikdo nemůže vědět. V mnoha věcech se mohu pak spolehnut na své vnímání a nenechat se příliš předtím ovlivňovat cizími názory.
Třeba ráda chodím na kopec nad městem do jednoho starého sadu. Je mi tam moc hezky. A říkala jsem kamarádce, že tam bych chtěla bydlet, kdybych si mohla vybrat. A také že je kousek dál takové zvláštní místo, tajemné a povznášející. Ona se hodně zabývá krajinou, urbanismem, je v tomto oboru dost vzdělaná, má také znalosti o tom, kde si Keltové vybírali obydlí, zná to tu a s úsměvem povídá: Tak tam, co bys chtěla bydlet dozajista bývala keltská osada a to zvláštní místo znám taky. Má všechny znaky keltského božiště.
Takové a podobné souběhy pocitů a vjemů mě vždycky dostanou. Že to, co bylo dřív a to, co je, se krásně míchá... a že jsem byla naprosto fascinována keltskými ornamenty v Irsku, jako bych měla pocit, že jsem nalezla to, co jsem někde ztratila a pak na to úplně zapomněla. Dokonce jsem věděla, co některé ornamenty znamenají, než o tom mluvil průvodce. Je krásné se vracet po stopách - buď svých nebo svých dávných předků a nacházet své-naše stopy.
~