Maria Fürst: Filozofie

Díky za tip, podívám se po tom. Jen se bojím, že těch úvodů a učebnic už jsem četl bezvýsledně až dost...
~

"Do začátku" si lze přečíst třeba "Úvod do (současné) filosofie" od M. Petříčka. S něčím by tam sice někdo - třeba pravověrní "heideggriáni" - asi nesouhlasili, ale na úvod to není špatný :-)
~

Máš pravdu, v tom Novotném nejsou překlady, ale výklady. Velmi podrobné. Z originálů jsem doma našel akorát Faidon, tak začnu s ním a příležitostně se po knihkupectvích nebo antikvariátech podívám po dalším.
~

... v Oikúmené vyšel skoro celý Platón včetně Novotného sebraných překladů v pěti svazcích ...

http://www.oikoymenh.cz/knihovna-anticke-filosofie/
~

... poslední dobou jich vyšlo několik ... možná, že to připadne jako legrace, ale u filosofického slovníku je důležitý OBJEM ... :-) ... kvalita=kvantita ... já používám starý dvoudílný slovník, který vyšel v roce 1985 jako překlad z němčiny ve Svobodě (originál mám také, ale používám ho zřídka, protože překlad je dobrý) a ruský dvoudílný slovník z roku 1987 ... ale ty se už asi neseženou ...

... ale ja říkám poslední dobou jich vyšlo několik různé rozsahem, kvalitou i zaměřením ... já je již nekupuji - HLAVNĚ NEMÁ SMYSL KUPOVAT TY "POPULÁRNÍ" paperbacky o dvoustech stránkách: ... poslední "populární" filosofický slovník, který je opravdu dobrý, je od Vladimíra Neffa "Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorás" - ten je opravdu fajn ...

tedy: ... je důležité jich mít víc a jednotlivá hesla konfrontovat(!) ...

... ke studiu antiky je "k ruce" bezvadná jednosvazková "Encyklopedie antiky" (Academia 1973) ...

... ps: ... Wu, nečti Novotného, čti Platóna ... :-) ...
~

To máš pravdu, Wu ... je toho velmi mnoho. Proto jsem již několikrát různým lidem, kteří se chystali na to, že se v tom trochu pohrabou tak, aby z toho něco měli, radil, aby nechali být všechny "systematické" učebnice a možná, že i "dějiny" ... problém je totiž v tom, že všechny tahle "díla" se často tváří, že jsou "objektivní", a přitom to tak samozřejmě bylo - jak by mohlo být ... vždy jde o nějakou "směrovou" interpretaci, a tedy vlastně o výklad autorovy "filosofie" (vždycky to tam vpašují) na tendenčně vybraných útržcích někoho jiného ...

... vždycky se snažím poradit:

1. pořiďte si nejméně dva kvalitní filosofické slovníky(!) ...

2. ... a čtěte, i když s námahou, klíčová díla klíčových autorů, kterých není moc: pre-sokratiky, Platóna, Aristotela, sv.Augustina, sv.Tomáše, Descarta, Kanta, Marxe, Heideggera ... Lyotarda ...

3. ... všechno si "překládejte" do vlastního "jazyka" ... pochopte to "po svém" ...

4. ... a teprve teď se vraťte "kriticky" a "sebe-kriticky" :-) "dějinám" a učebnicím ...

... proč takhle?

... protože si člověk nejdříve vytvoří VLASTNÍ "synapse", vlastní rozumění ... vytvoří si vlastní "záchytné body" a zorientuje se = smysluplně ...

... a pak už to jde "jedna-dvě" ...
~

... Wu, četl jsi Aritotelovy Metafyziky, kde se třeba ona "klasifikace jsoucího" odehrává? ... jestli ano, tak velmi dobře víš, že ani s ním to není zas-až-tak jednoduché a že to, co se v učebnicích "předkládá", s tím vcelku nemá nic společného - a také: ... nejenom a ani Aristoteles není "slovíčkaření" prost. Naopak: v jeho době to bylo "slovíčkaření" možná ještě nechutnější, než které je podstrkováno Heideggerovi. Heidegger je "obviňován" ze "slovíčkaření" od samotného začátku - především a především těmi, kdo mu nerozuměli ani "slovo" ... :-) ... no jak by mohli = byli zvyklí, a to hned několik tisíc let na Aristotela ... náš "běžný" jazyk je totiž, přes katolicismus, Aristotelem doslova nasáklý ... tedy: ... "sámoška", tady nemusím "slovíčkařit" - tady je všechno "jasné". Heidegger "slovíčkařil" protože hledal jazyk pro cosi, co ještě v evropské tradici nebylo myšleno a nebylo myšleno takovým způsobem, jakým to zkusil on ... a zemřel v roce 1976 ... tak se nediv, že nám to ještě "nepřešlo do krve" ...

... ale přejde, pokud budeme "mít čas", to mi věř - Heideggerova fundamentální ontologie je možná to poslední, co dává ze staré filosofie nějaký smysl - filosofie nemá moc takových "činů", srovnatelný je snad opravdu jenom ten Aristoteles, Descartés a Kant.

... tedy: "slovíčkaření"? ... to je banální námitka! ... filosofie "žije" v jazyce, v řeči a rozhovoru, a to dokonce hned v jejích několika reflexivních "rovinách", a tedy i v několika "meta-jazycích". Ono "slovíčkaření"je tedy naprosto samozřejmé a nezbytné - to je jako bys "vyčítal" švadleně, že její řemeslo je šití látky ... :-)
~