Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2008-05-23 13:41:01
:-D Ve městech se snáší špatně víc věcí, v přírodě fakt málo, ale ne vidí, spíš cítí.....
~
2008-05-22 21:34:14
V lese jsem ta nepříjemná místa moc často neviděl, zato ve městech kolikrát. A to i nečekaná - vzpomínám si, že jsem jednu dobu fakt špatně snášel severovýchodní roh hypermarktu Carrefour v Ústí nad Labem [smích].
~
2008-05-22 12:28:24
Ano, venku narazíme na zvláštní místa. Stačí zapojit intuici a řeknou nám mnohé. Před lety jsem objevila dům z balvanů. Normálně čtyři stěny, vchod a střecha z obrovského placatého kamene. Jasně, že pokrytá borůvčím, trávou, vřesem..........je to dílo přírody a parádní, moc ráda tam chodím. Pak znám zase místo, které na mě působí negativně, že jej, ač milovník lesů a celé přírody vždy rychle projdu. Strom vypadá jako Atlas, je suchý, ale vznáší se kolem něj opar. Věřím, mimo krásných přírodních útvarů i na "ducha místa".
~
2006-11-26 22:54:18
Doporučuji k progúglování (durchgoogeln, to google through) :o)))
pána jménem Andy Goldsworthy.
nomen omen
Viděl jsem o něm kdysi dokument na ČT (číslo kanálu dodávat netřeba) Rivers & Tides (
http://www.imdb.com/title/tt0307385/) a sledoval jsem jej se zatajeným dechem, tak hluboko zatajeným, jak se mi to stává jen když potkám Umění.
~
2006-10-02 16:29:08
Taky se mi to moc líbí. Třeba když narazíš na vyskládanou malou mohylu, je to jako dopis od někoho známého. Příště ho asi taky vyskládám z kamínků.
~
2006-10-02 15:48:39
Mám strašně moc ráda pozdravy v krajině. Loni jsem stavěli obrovský pentagram z kamínků na Závisti, letos je tam prý stále nerozbořený..jen trochu pokrytý pískem. Člověk má pak vždycky pocit a do úst se dere věta "to znám". :-)
~
2006-09-29 08:19:08
Kolikrát ani nemusí mít fantazii, jen se umět dívat. Noření do země jsem myslel obrazně, jako cítit nohama ukotvenost a soulad se zemí (a Zemí).
~
2006-09-28 23:31:01
bohužel s pribývajícím věkem se ze mně stává spíše klaustrofobik,takže jámy nechávám jámami a jeskyně mně děsí.
V přírodě je ovšem možné najít krásné věci,pokud má člověk tu správnou fantazii.
~
2006-09-24 22:54:19
Znám to, také je občas najdu a také si vzpomenu na jejich stavění. Já jsem ale byl spíš na vzdušná sídla než na (pod)zemní, neustále jsem v korunách stromů vytvářel improvizované lavice a šplhal vzhůru. Dnes se spíš nořím do země (ostatně bude o tom jeden z příštích příspěvků :))
~
2006-09-24 13:35:04
občas se mi v lese podaří najít "starý bunkr". (asi postavený dětmi) Vyhloubená jáma, přikrytá větvemi a listím. Stojím tam a vzpomínám, jak jsme kdysi měli svoje skrýše, svoje tajná místa, kde se tenkrát vedly debaty o všem možném ... i o obrazcích, znázorňujících jisté symboly. Tyto chvilky měly opravdu svoje kouzlo, okořeněné špetkou strašidelnosti.
~