Zahodit hodinky

Nejsou zkrátka zapotřebí, že... Já už se k nim nevrátil.
Mimochodem - pěkný fotoblog.
~

Hodinky už nějaký rok nemám. Došla mi baterka. A nechybí mi. Přesně tak, mobil mám, čas tam je. Stejně jako foťák, který mám často u sebe. V práci čas vidět je. Na nádražích taky. V obchodech na účtenkách taky. Prostě - jsem bez hodinek a plánuji tak i nadále.
~

Anna H.: to je hodně vzácné, gratuluji. A ta fotografická paměť je odmalička?
~

:-)nenosím hodinky celý život
ve škole mi dělalo potíže je přečíst a tak jsem je hned odložila už ve 2. třídě a nikdy nepotřebovala
Hodiny mám v hlavě dokážu čas určovat s malou chybou
nikdy jsem to nezapomněla
mobil vypínám, všude se vždy vyznám a mám fotografickou paměť
nejsem na ničem závislá
příroda ne mně mi zůstala
nikdy jsem ji nepřestala používat :-)
Anna
~

A odkazovat na blogu na obchod.
Ne ne, ani k popularizaci link farmy tvářící se jako blog to tady neslouží. Odkaz vymazán dle pravidla 3, viz http://blog.wuwej.net/2012/05/03/co-nepatri-do-komentaru.html.
~

No, po pravdě řečeno, od hodinek jsem se sice odpoutal, ale od času moc ne - společnost nás k jeho sledování prostě nutí, ať chceme, nebo ne.
Jo, s tím čekáním na spoj je to pravda, ale obvykle raději vím, jak dlouho budu lelkovat a jakou lelkovací aktivitu tudíž zvolím [úsměv].
~

Koukám, že se noříš hlouběji a hlouběji do bložích útrob :).

Jenže s těmi hodinkami se závislosti špatně zbavuje. Ale moc jsem si nepomohl. Teď místo času sleduju komentáře na blogu :).

~

Nebo pomaleji, když nemá co by? Prostě si ten čas víc uvědomuje, takže se mu zdá delší nebo kratší dle situace.
~

Nevím, anino. Myslím si, že čím víc člověk ten čas sleduje, tím rychleji mu utíká...
~

Wu, a tak jsem to myslela,A taky tak, že někdy záleží opravdu na každé vteřině..
Radši bych byla, kdybych ho nemusela sledovat, ale vím, že orientace c čase v tomto uspěchaném světě je potřebná :)
~

Já jsem hodinky na ruce nosil vlastně jenom po dobu než jsem se někam dopravil, do práce, nebo domů a tak. Jakmile jsem byl na místě, ihned jsem je sundával a odkládal.

S tou pozorností nevím, možná abychom ho zbytečně nepromrhali :)
~

Od doby, kdy mám mobil jsem po několika měsících hodinky odložila.Vlastně jsem si na ně nikdy docela nezvykla a většinou, jsem je na ruce špatně snášela.
Ale hodinky a hodiny se mi líbí a je v nich urřitě obrovská symbolika.
A čas si zaslouží naši pozornost, i kdybychom nechtěli...
~

Na dovolené člověk čas opravdu nepotřebuje - k čemu, že? Že je třeba vstát se pozná podle toho, že se probudím, že je třeba jít spát podle toho, že se hlava pomalu blíží ke stolu :) Kéž by to tak šlo i mimo dovolenou.

Vidím, že ani není třeba vést si statistiku hodinkářů a nehodinkářů - ze všech reakcí hodinky používá pouze Hančí a ta se je chystá odložit.
~

Hodinky jsem odložil ve chvíli, kdy začaly čas ukazovat i mobily. Ten s sebou nosit musím, tak proč tahat i hodinky. Navíc mě to nenutí se každou chvíli dívat na zápěstí. Přistihoval jsem se i při tom, že jsem to dělal čistě mechanicky - koukl jsem se na hodinky, ale čas jsem nezaregistroval. Když jsem na dovolené, odkládám i mobil. A ejhle, ono to jde i bez časomíry. Ráno poznám, večer taky. A to mezi tím vždy nějak odhadnu podle sluníčka. Na nějaké minutě nebo hodině přece vůbec nezáleží. Je to osvobozující pocit...
~

J.P., tak to máš co dělat, než všechno přečteš :)
25 hodin je skutečně ověřených, četl jsem to v několika zdrojích při přípravě na seminární práci o vnitřních hodinách.
~

Wu: Musím postupně dočíst, co jsem nestihl... :) S 25hodinovým rytmem jsi mě docela zaujal. Osobně ho opravdu mám minimálně 25 hodin, vstával jsem o půl jedné a spát se ještě ani zdaleka jít nechystám ;-) Jinak hodinky nenosím, mobil stačí, ale ani předtím jsem je nepotřeboval... Ranní automatický buzení zvládám, ale jen v nejnutnějších případech a budíkem to jistim :)
~

No ne, já žasnu, nečekal jsem, že to tolik lidí bude mít zařízené podobně, díky za reakci.
To ranní automatické buzení, to je obdivuhodné. U mě nepřipadá v úvahu. Ráno spím jako dřevo :) Akorát když někdy musím opravdu nutně vstát, jsem tak nervózní, že se budím každou hodinu, což je asi ještě horší...
~

Tohle téma mě zaujalo, hodinky jsem nikdy nenosila a naučila jsem se čas jaksi "cítit". Dokonce, i když hodně nerada vstávám brzy ráno, budík nepotřebuji. Večer si řeknu v kolik musím vstát a tělo mě probudí asi hodinu předtím, já se ještě na chvilku zavrtám a pak vstávám. Vůbec nechápu jak to funguje, ale je to tak. A tak jako Ty mám na ty úplně přesné příchody mobil.
~

Já hodinky nenosím už od základní školy, a vyhovuje mi to. Občas sice někdo podnikne pokus mi nějaké věnovat, ale stejně to moc nepomáhá. Mám totiž vlastní čas a i kdybych měla hodinek padesát, tak jsem stejně schopná přijít kamkoliv pozdě...
~

Já na střídání světla a tmy reaguju docela dobře a stejně tak i děti. Z toho, co na sobě a dětech pozoruju, mi vychází, že dát občas volný průběh těm "přirozeným, biologickým" "potřebám" není vůbec na škodu, i když vždycky se to samozřejmě nedaří. Trochu odbočím, ale všimla jsem si, že když nechám děti vybrat, na co mají chuť k jídlu (vynechám-li ovšem samozřejmě mlsání, protože na to mají chuť vždycky), tak většinou volí potraviny a suroviny, které dělají jejich trávení dobře. Příklad: mají-li průjem, tak dají přednost banánu před smetanovým krémem atd. A přitom nemohou vůbec nic tušit o tom, jak to v jejich trávicí soustavě funguje. Jistě - mohou to mít empiricky odzkoušené, ale o tom v jejich věku dost pochybuju - oni se řídí svou chutí a často je to ku prospěchu nás všech. A občas sice o jejich výběru mám své osobní pochybnosti a ono se nakonec dost často ukazuje, že jejich výběr je smysluplnější než moje poznatky o potravinách a jejich účincích na trávicí problémy:-)))
~

To je pěkný, Draculko, díky za reakci.
S biologickýma hodinama bych měl potíže. Výzkumy v jeskyních ukázaly, že přirozený rytmus je asi 25 hodin dlouhý a že ho synchronizuje světlo. Moje soukromé výzkumy ukázaly, že mám skutečně rytmus 25 hodin, ale že ho světlo nesynchronizuje :). Čili jeden den bych šel spát o půlnoci a probudil se v osm. Pak bych šel spát v jednu a probudil se v devět. No a dál než do "jít spát v pět" jsem to nenechal dojít, protože to tak trochu koliduje s nastavením společnosti, o pracovní době nemluvě... Kromě toho jsem noční tvor, takže vlastně setrvale svádím boj se svou přirozeností :)
~

Já hodinky odložila v porodnici - vlastně, tenkrát to byl předpis. Jenže pak jsem zjistila, že je vlastně nepotřebuju a už jsem je nikdy nenatáhla. Od té doby chodím bez hodinek a mnohdy i bez mobilu. Pokud chci vědět kolik je hodin a nejsou žádné v dosahu, tak se klidně ptám kolemjdoucích - občas je to i dobrej způsob, jak navázat kontakt s někým, s kým bych si jinak nikdy nepopovídala. A navíc mám pocit, že člověk se pak řídí víc těma biologickejma hodinama - tz. jde spát, když je unavený, jí, když má hlad atd. Já si to nemohu vynachválit.
~

To jsem zvědavý, určitě napiš jak to jde a jestli je to bez hodinek lepší.
~

To je zvláštní, mě v poslední době začalo hodně štvát, jak jsem závislá na čase. Zvláště v noci, když nemůžu spát, tak se neustále dívám kolik je. Mám u sebe dokonce dva budíky, jeden digitální, abych nemusela rozsvěcovat. Hodně mě to štve a už jsem si říkala, co kdybych vůbec hodinky neměla, vždyť jsem v důchodu a nikam - nebo téměř nikam - nespěchám. Ale neustále to v sobě mám. Určitě zkusím udělat to, cos udělal Ty. - I když to mám těžší, když jdu ven, musím, chtě nechtě, sledovat čas, protože když moc přetáhnu tu hodinu chůze, mám pak velké bolesti (následky po ochrnutí). Takže úplně je zatratit nemůžu. Ale každopádně s tím něco udělám.
~