... víš Wu ... ono je to s tím buddhismem velmi těžké. I náš Ježíš nás vyzýval, abychom vše opustili a následovali ho ... ale zde je velký rozdíl. Ježíš totiž namísto tohoto světa nabízel, a to zcela pozitivně, ono proslulé "království Boží". Buddhismus nic takového nedělá.
U nás, u křesťanů, je církev "obrazem" tohoto "království", a to hned dvojím způsobem: jako církev "světská", církev viditelná, začleněná do dění světa, a jako církev "neviditelná", jež je "skutečnou" přítomností "království božího" v božím "před-vědění" .... hmmmm ... ale co "chudáci" buddhisté? ...
... pan Sidhárta Gautama byl závratně přísný, jak na sebe, tak na své následovníky ... škrtl několika velmi logickými tahy "svět" a proměnil ho v koloběh utrpení, do něhož jsme vnoření svou žádostivosti ... a NIC ZA TO NEDAL .... nic pozitivního nenabídl "za odměnu". Nevystavěl pozitivní "alternativu", pozitivní možnost za "odmítnutý" svět ... pozitivní metafyzickou konstrukci. V tom je buddhismus výjimečný ... vskutku výjimečný.
Církev, mnišství a vše k tomu se přimykající (totiž sociální funkce všech těchto institucí a institutů) tak totiž nemá v buddhismu žádný pozitivní metafyzický podklad. Naopak: vzato do důsledků je to vždy již jenom další forma žádostivosti, byť by šlo o žádostivost po svrchovaně "dobrém". Ovšem, co je v buddhismu "dobrem"? Dokonce i sama touha po tom stát se "buddhou" je v přísném slova smyslu žádostivostí znovu nás vrhající do koloběhu utrpení - i samo buddhovství je tak šalebný klam naší vevázanosti "do světa". Buddhismus jakožto takový vlastně žádnou "duchovnost" a "světskost" nerozlišuje a rozlišovat nemůže, zde není žádného rozdílu stejně jako není žádné diference mezi nějakým "světem" a meta-fyzickým bytováním. "Za" není NIC.
***
Víš Wu my často považujeme Tibet (lamaismus) za sídlo nějaké buddhistické "duchovnosti". Ale ve skutečnosti není tomu tak není. Tibetský lamaismus je vskutku buddhismu velmi vzdálený. Je to máhájána, která byla již silně převrstvena principu pozitivní konstrukce prostřednictví "institutu" bódhisatvovství a světské "laické víry", jež se etablovala již před tím ve velkých indických buddhistických královstvích. Buddhismus byl tak zbaven své velmi radikální metafyzické "disidence", jež je sledovatelná jen a jen na přísně indivduální "úrovni". Koneckonců ona žádostivost, jež nás ke světu váže, je vždy p výtce individuální a osobní provenience. Stalo se tak, jak víme, koneckonců i našemu křesťansví, avšak v případě buddhismu je to krásně absurdní "převrat", jež bylo možné uskutečnit.
Víš, kde já nacházím alespoň ohlasy skutečného "původního" buddhismu? Nikoli v Tibetu, nýbrž třeba u takových čínských zenových (čhanových) básníků, jako byl Chan Šan. A možná, že i mezi našimi bezdomovci bys nějakého opravdového buddhistu našel.
***
Ve zvláštní jeskyni dlím
Není v ní docela nic, beze stěn
Čistá a tichá a naprosto prázdná
Světlá a jasná jak slunný den
Hrst plodů uživí vychrtlé tělo
Plátěná kazajka přízračnou postavu halí
Tisíce moudrých a svatých, zjevte se mi!
Přebývá ve mě Buddha pravý!
~