saxi, Vy mi dáváte zabrat :). Od rána o tom přemýšlím.
Ano, 15 let je dlouhá doba, takže jeden by čekal, že skříně jsou plné volného prostoru, bez zbytečností, a každá potřebná věc má své místo.
Samozřejmě to tak není. Skříně se zase pozvolna zaplňují, buď novými věcmi, nebo věcmi zásobnímí, jak mi velí druhá část duše, ta prepperská. Soustavně ve mně bojuje prepper s minimalistou :) (Ale úplně bez výsledku to taky není, viz níže.)
Kromě toho v nevyhazování a využití jsem vyrostl a je to pro mě zvnitřněné, i bez Vámi zmíněného sebepoškozování. Ale u něj pozor, to jsou věci, ke kterým je citový vztah, a ty patří do nostalgické krabice, ty se nevyhazují :).
Mezivložka se znovuzrozením je zajímavá. Ovšem to je jen drsnější forma sebepoškozování. Totální askeze. Vzdání se hmotného světa kvůli - čemu? Jinému světu? Proč to dělali ti indiáni?
Váš seniorský dům pro funkční předměty se mi líbí. Jen se bojím, že bych jen přemístil nadbytečné z jednoho místa na jiné.
Zpět k původní otázce. Věci se vracejí, temné kouty ožívají, skříně zaplňují. A nejen mou slabostí, domácnost neobývám sám :).
Ale nedá se zase říct, že jsem podlehl. Změna je psychologická i v návycích. Čistky opakuji, a některá místa, nad kterými mám vládu, udržuji ve stavu, že v nich jsou jen věci potřebné (a pár nostalgických).
Pracovní stůl, většina šuplíků v psacím stole, má část koupelnových skříněk.
Plocha na PC! :)
Botník, ten je typický, bot mám jen potřebné minimum (plus rezervní kusy), opotřebené vyhodím a nahradím.
A taky jsem před pár lety překonal mentální bariéru a třídím i knihy. Dělával jsem bazar, ale před rokem jsem ho zrušil úplně. Co je použitelné odnesu na nádraží do knihobudky, co není, jde do sběru.
Mentální změna je to nejdůležitější.
Zbytek je dlouhá cesta...
~