Přečetl jsem si Vaši reakci, děkuji za ni a pokusím se přidat pár názorů. Abych svůj pohled na kořeny Evropy lépe objasnil, bude můj příspěvek asi poněkud delší, doufám, že nebudu příliš nudit.
Takže co se vlastně myslí těmi kořeny Evropy? Podle mého názoru jsou to hodnoty, způsoby, atd. ze kterých Evropa, lépe řečeno Evropané vyšli a ke kterým mají tendenci se (stále) vracet.
Už jenom proto, že křesťanství je ve srovnání s kulturami Evropy mladé, nemůže tvořit jejich základ, nebo, chcete-li, kořeny.
Jednou jsem narazil na myšlenku (myslím, že to bylo u C.G.Junga, ale nejsem si jistý), která podle mého názoru nejlépe vystihuje vztah Evropy a křesťanství: "Evropa se chovala příliš agresivně a za to ji stihnul trest: Od Asie se nakazila křesťanstvím."
Ve svém úvodním příspěvku jste argumentoval ve prospěch křesťanských kořenů citacemi z bible, které jou stále živé. Já si tedy dovolím uvést některé výrazy z Evropy doby předkřesťanské, které také stále žijí.
Damoklův meč, danajský dar, Pandořina skříňka, Sisyfova práce, Tantalova muka, Augiášův chlév, Prokrustovo lože, střela Amorova, vstát z popela jako Fénix, lukulské hody, Pyrrhovo vítězství, Sibyllina proroctví, trojský kůň, spartánská výchova, proplouvání mezi Skylou a Charybdou..., dále postavy jako Nymfy-vodní, lesní a horské bohyně podobné našim vílám nebo rusalkám, Sirény-obludy vynikající krásným hlasem, Fortuna-bohyně štěstěny, Asklépios a jeho had-bůh lékařství a jeho dcera Hygieia, Flora-bohyně květů a jara, Fáma-zosobnění špatné pověsti, Échó-horská nymfa proměněná v ozvěnu, Erós-bůh lásky, Múzy-bohyně umění, Chaos-stav počátku světa, Hypnos-bůh spánku, Morfeus-bůh snů, Chronos-čas a jeho zosobnění v božskou bytost, atd., atd.
A to si vemte, že antické báje nebyly, na rozdíl od bible, po stalení lidem v Evropě vtloukány do hlavy. Jejich životnost tak vyniká o to více.
A teď se třeba podívejte na oblohu. Název ani jednoho souhvězdí, ani jedné planety nebo jejího měsíce, ani jedné hvězdy (kromě jakési blíže neurčené historické hvězdy betlémské) nemá spojitost s křesťanstvím.
A vůbec pokud jde o přírodní vědy je přínos křesťanství nulový, nebo abych byl přesnější výrazně záporný. Takže o kořenech přírodních věd v křesťanství nemůže být ani řeči. ("Je jistě svatým Laktancius, který popřel kulatost Země, svatý je také Augustin, který sice kulatost připustil, ale popíral protinožce, je svaté officium naší doby, které připouští nepatrnost Země, ale nikoli její pohyb. Pro mne však je nejposvátnější pravda". Johannes Kepler, 1609.)
Pokud jde o literaturu, existuje literatura, která vychází z křesťanství, ale i taková, která z něj nevychází. Záleží na tom, kterou si vyberete. Vyznamné ale je, že základ evropské literatury je předkřesťanský. Kromě antické literatury jsou to například islandské ságy, ruské Byliny, anglický Beowulf, německé Písně o Nibelunzích atd. Proto bych ani v tomto případě nemluvil o kořenech.Zmiňujete se s despektem o Jiráskovi. Nevím, proč je teď taková móda ho kritizovat. Sám nemůžu soudit, pro přílišnou rozvláčnost jeho stylu jsem od něj nikdy nic nepřečetl, ale pověsti o praotci Čechovi, Libuši a dívčí válce uvádí již Kosmova kronika (Kosmas zemřel v r. 1125). Historik Dušan Třeštík dochází ve své knize Mýty kmene Čechů k závěru, že pověst o příchodu Čechů (o praotci Čechovi) je pravdivá a k pověsti o Libuši píše:"...za bezpečné můžeme považovat, že v 10.-12. století existovala pověst, kterou v letech 992-994 citoval Kristián a někdy brzy po roku 1120 ji přepracoval Kosmas. V žádném případě nemohlo jít o učený výmysl jednoho či druhého z obou autorů" Jak je tedy vidět, jde tedy u těchto pověstí o autentický předkřesťanský - pohanský materiál, dosud stále živý. (Také díky Jiráskovi.)
Pohádky: Postavy jako víly, rusalky atd. jsou předkřesťanské (ze sovanské pohanské mytologie). Bajky jsou předkřesťanské (Ezop) nebo mimokřesťanské. (Zvířata podle křesťanství nemají duši a nejsou člověku partnerem, jsou mu dána, tak říkajíc Bohem do užívání.) Vystupování čertů v pohádkách je, podle toho, co vím, spíše čským specifikem a a je velmi mladého data. (Jan Drda, Josef Lada). V klasických evropských pohádkách (Charles Perrault, bratři Grimmové) čerti nejsou, zato zvířata tam vystupují hojně. Křesťanský základ těchto pohádek nikde nevidím, jde většinou o zpracování nebo rozpracování lidové slovesnosti.
Výtvarné umění: Pravěké umění bych rozhodně nepodceňoval. Ukazuje na vysokou úroveň našich předků a poskytuje výpověď o skutečných kořenech Evropy, přesněji řečeno na to, co já osobně považuji za skutečné kořeny Evropy a její kultury. Při posuzování toho, co zůstalo z výtvarného umění předkřesťanské Evropy je taky potřeba mít na mysli i zub času a také to, že křesťané ve své náboženské horlivosti mnohé zničili. Pak přišla tedy křesťanská éra. Tvrdit, že se v té produkovaly jen obrazy s křesťanskou tématikou (i když církev měla ohromnou moc i majetek), je více než přehnané. Nejslavnější obraz je Mona Lisa. Jako vyobrazení ženy (n.b.bez křížku nebo jiného křesťanského symbolu!) má námětem blíže k pravěkým venuším než ke křesťanství. Existuje bezpočet portrétů, krajinářských obrazů, obrazů inspirovaných antikou (Zrození Venuše).
A křesťanské svátky. Slyšel jsem o lidech, pravověrných křesťanech, kteří svátky jako Vánoce nebo Velikonoce neslaví, protože jsou to podle nich vlastně pohanské svátky, na kterých je jen křesťanský nátěr. Mají pravdu, tito zbožní lidé. Proč se třeba Vánoce slaví v době zimního slunovratu? V knize Toulky minulostí světa, 3. díl, editor Zdeněk Volný (Praha, Via Facti 2001) se na straně 184 píše:
K tomuto datu (25.prosince) nedospěly obě křesťanské autority (sv.Augustin a sv.Jan Zlatoústý) náhodně. 25.prosince totiž Římané slavili narození neporazitelného Slunce, Dies natalis Solis Invicti, zimní slunovrat..., což byl důvod k nespoutanému veselí, divokým radovánkám, bohatým hostinám a výměně dárečků. V ten den byly úřady i školy zavřené a dokonce i otrokům se dovolovalo, aby se bavili a vyváděli. Anonymní církevní autor ze Sýrie nám ze 4.století zanechal zcela pragmatické přiznání, proč se ve skutečnosti Ježíšovy narozeniny přesunuly:"Zvykem pohanů bylo oslavovat 25.prosince narození Slunce a během těchto slavností zapalovat světla. Těchto slavností a svátků se zúčastnili i křesťané. Proto si někteří představitelé církve všimli, že křesťané projevují náchylnost k těmto oslavám a rozhodli se, že v tento den je potřeba oslavovat Boží narození."
A teď, co má jehličnatý strom, jmelí, zlaté prasátko, věštění z litého olova, zakopávání kostí pod stromy atd. společného s narozením a životem Ježíše Krista? Nic. Všechno toto má předkřesťanský nebo nekřesťanský základ.
A podobně je tomu s každým křesťanským svátkem.
Na závěr ještě citace z knihy Mít nebo být od psychologa Ericha Fromma. Ten si klade otázku: "Je západní svět křesťanský?" a ke své vlastní lítosti si odpovídá:"Podle historických spisů a všeobecného mínění probíhalo obrácení Evropy ke křesťanství nejprve za římské říše pod Konstantinem, pak následovalo obracení pohanů v severní Evropě za "apoštola Germánů" Bonifáce a jiných v 8.století. Ale byla Evropa skutečně pokřesťanštěna?
I když se na tuto otázku všeobecně odpovídá kladně, důkladnější analýza ukazuje, že evropské obrácení ke křesťanství bylo velkou měrou povrchní. Dá se nanejvýš mluvit o časově omezeném obrácení ke křesťanství od 12.do 16. století. Po tomto období byla konverze většinou jen ideologií a víceméně úplným podřízením církvi. Neznamená však změnu srdce..."
Možná se z uvedeného dá pochopit, proč považovat kořeny Evropy za křesťanské je pro mě nemožné.
~