Třikrát o smyslu života

čtyřicet dva pomerančů by bylo stylovější
~

Přemýšlím o tom. Není to náhodou definice kruhem?
~

Smyslem života je podřídit se přirozeným zákonům života. Nebudu to rozvádět. Bylo by to delší povídání. Přemýšlejte o tom.
~

Můžete se podívat na můj blog. Je tam hlavně napsáno, jak jsem se stal věřícím. Má internetovou adresu balanda.blog.cz.
~

Tobi:
In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi!
http://sobenavzdory.blog.cz/0612/in-nomine-dei-nostri-satanas-luciferi-excelsi

Někdo věří v Boha, někdo v Satana a někdo se jen chová slušně s tolerancí a respektem k ostatním hříšníkům.


~

Takže zcela se odtrhnout od (světského) života. To by mohlo být další paradoxní vyjádření [úsměv].
~

zcr: [úsměv]

Tobiáš Balanda: a co ještě? Co je to "jiné" z "mým smyslem života mimo jiné šířit evangelim"?
~

...člověk by skoro řekl, že tak agresivní memy jako náboženství musejí pocházet od ďábla...
~

Tomáš Balanda: dobře, v tom případě se nerozepisujte o dogmatu, ale o tom, co vám to dalo za smysl života. Usilovat o spasení? Šířit evangelium?

~

Evangelium o ohnivém jezeře mám osobně nejradši.
~

Tobiáš Balanda: a souvisí to nějak s článkem, nebo jen tak zaplevelujete diskuze a komentáře? Jak tak koukám, je jich už pěkná řádka: http://www.google.cz/search?hl=csl&q=Tobi%E1%9A+Balanda+%2218ti%22
~

tentady: ano, nejspíš je to tak a jde čistě jen o zachování a reprodukci života. Ale spousta lidí by s Tebou nesouhlasila, protože by jim chybělo cosi "vyššího", alespoň z pohledu myslící bytosti. Jak už jsem tady někde v komentářích zmínil, dnes si myslím, že jde hlavně o to život žít.
~

Snad se mi povede film neprošvihnout :).
~

No, někdy je to i horší (viz můj příspěvek z 12. října)...
Ostatně mne ta formulace přiměla k napsání dnešního příspěvku.
Shovívavě/pobaveně/unavené porozumění, které se projeví pousmáním a vzdychnutím. A úplně nejpřesněji - budeš-li mít možnost, nenech si ujít film Písně z druhého patra (Roy Andersson).
~

Času ber dle potřeby :))
To co jsi zmínil tady myslím jako stručné naznačení stačí. Zaujal mě smysl pro univerzální smutek. Je to takový ten nostalgický, nedrásavý, až všeobjímající pocit, jaký je občas cítit ze starých čínských básní?
~

Nepopsal. Nezvládl bych to asi, nemá dost pevný tvar. Dej mi čas :o)
Ale jsem materialista, atheista a agnostik - jestli to teda znamená, co si myslím, že to znamená - se silně vyvinutým smyslem pro absurditu a univerzální smutek.
~

Jo. 42 je stejně dobrá odpověď jako jakákoliv jiná. Možná ještě lepší, než nějaká, která by se tvářila jako ty moje tři uvedené. Protože obrací k otázce.
Budu k těm větičkám muset připsat zmínku, že jsou to jenom kecy :).
Popsal jsi někde - třeba na blogu - svůj světonázor, v jehož chomoutu možná žiješ?
~

To slovo SMYSL. Zjistil jsem, že je pro mne nějak (omlouvám se za převelevznešený termín) sémanticky rozmlžené. Buď je to ve mně, nebo v tom slově. Vyhýbám se mu, zvlášť li-se toulá v okolí taky slovo ŽIVOT. To divné spojení SMYSL ŽIVOTA. Možná jen žiji v chomoutu svého světonázoru (jak by mi s radostným zadostiučiněním či shovívavým posmutněním či s nelítostnám pohrdáním sdělil leckterý věřící), a nebo rozumím náhodnosti a nedeterminovanosti a indiferentnosti světa tak akorát, abych se bez toho spojení obešel. Nevím.
A odpověď stejně zní "42". Beze srandy.
~

Já o tom zase přemýšlet přestal. Ono je lepší život žít - což zahrnuje i Tebou zmíněné tvoření. A hraní si...
~

Máš pravdu, zjistila jsem, že když je člověk v relativní pohodě, může teoretizovat až do zbláznění a je to krásné. Když přijde zkušenost osobní, je to úplně něco jiného a většinou se člověk chová jinak, než v době pohody a klidu. Dík za odpověď.
~

No, víš, popravdě, dneska tyhle tři výroky považuju za sice hezké, ale přesto kecy. Snad jen ten první, "smyslem života je žít", vyjadřuje to, o co jde. Protože "vyšší smysl" těžko hledáme a nikdy si nemůžeme být jistí, jestli to co jsme našli je skutečně vyšší smysl, nebo jenom nějaká iluze. Dneska si myslím, že to hlavní je smířit se se životem, trochu ve smyslu zenu...
Ale protože nemám takovou zkušenost jako Ty, nemám snad ani právo ke smyslu života něco říkat - jsou to nakonec jen spekulace...
~

Nedá mně to a musím k tomu něco napsat. Všechno takové povídání o smyslu života se dobře povídá a čte, když je to v rovině teoretické. Já už jsem o tom psala někde na blogu. Když jsem náhle ochrnula a nikdo nevěděl, jestli do rána nezemřu, protože ochrnutí postupovalo velmi rychle od nohou nahoru a záleželo na tom, jestli okamžitě zabere lék v infusi nebo ne. Tu noc jsem si v duchu probírala svůj život a musím říct, že to bylo dost hrozné. Neustále se mně vtírala právě otázka, proč jsem tady vlastně byla? Vychovala jsem dvě děti, to ano. Ale připadalo mně to nepředstavitelně málo. Byl to opravdu strašný pocit. Navíc - děti do takového světa, jaký se vyvíjí? Co je čeká? Nic dobrého, vše se jenom zhoršuje. Jak je vidět, žiji a vše dopadlo ucházejícně, sice s následky, ale chodím, ani na mě není nic vidět. Ovšem ta otázka zůstává.Neudělala jsem vůbec nic podstatného, nic takového, pro co bych si mohla říct, že pro to stálo za to žít. Přála bych si umřít hodně rychle, nechtěla bych prožívat znovu takovou noc.
Jestli má být smyslem přivádět na svět děti - ale k čemu? Já vím, je spousta lidí, kteří vytvářejí nádherné věci - to je také to, co člověka vůbec drží při životě, jinak by ani nemohl být. Ale takových lidí je v poměru k těm, co nepřínášejí prakticky nic, tak málo!!
Dobře se najíst, napít, pobavit..... to přece nemůže nikoho uspokojovat!
Jestli to budeš číst, moc by mě zajímala Tvá odpověď.
~

Krasny komentar. Jen nevim, jestli ono byti, naplneni a dosazeni neni podobne tomu "zit". Kdysi jsem cetl clanek od Valpurgy, http://bohyne.mysteria.cz/view.php?cisloclanku=2004090401 , v nemz me uchvatila hola pravda ziti na zemi. Take si myslim, ze snazit se uniknout neni to prave: "Proč bych se měla zbavovat toho, co mě tak těší a dává mi tolik radosti? Jestliže jsem Bůh, jak mi duchovní učení říkají, tak vím sama nejlíp, kde a proč mě baví být! ... Když jsem se zrodila ve fyzickém vtělení, uprostřed světského dění a jeho pádu a vzestupu, je za tím nějaký geniální důvod. Chci Boha tady a teď, chci Ho cítit v tanci, v radosti i v pláči, ve špíně mezi prsty u nohou, ve zlatem ozdobených chrámech i v kroužení břišní tanečnice, ve tvářích zrudnutých orgasmem i ve všedním talíři špaget s rajskou omáčkou, ve ztrátě milovaného i ve větrné, bezměsíčné noci."
~