Hermann Hesse
BÁSNÍK
Jenom mně osamělému,
září za noci nesmírno hvězd,
šumí kamenná kašna kouzelnou píseň.
jenom mně,jenom mně osamělému
táhnou barevné stíny
toulavých mračeném přes širé lány.
Dům ani pole,
les ani obora ani řemeslo mi nebylo dáno,
mám jen to,co nikomu nepatří,
můj je divoký potok za závojem lesa
i strašlivé moře,
můj ptačí pískot dětí,které si hrají,
slza i píseň milenců za večera.
Moje jsou chrámy bohů,můj
minulosti vznešený háj
a také světelná klenba budoucna je mou vlastí.
Často na křídlech touhy strmě vzlétá má duše,
chce shlédnout cíle lidstva,
lásku,přemožitelku zákona.
lásku od národa k národu.
Všechny je nalézám v překrásné proměně:
sedláka,krále,kupce,horlivé námořníky,
pastýře,zahradníka.Ti všichni
budou slavit budoucí svátek lidstva.
Jedině básník schází,
vidoucí osamělec,
nositel lidské touhy a bledý příměr,
kterého budoucnost a naplnění světa
víc nepotřebuje.Tak mnoho věnců
uvadá na jeho hrobě,
časem však vybledla stopa.
A nikdo,nikdo už o něm neví.
~